BISCHOFSMÜTZE
Vrchol v Salcbursku
/ / Reporáže z cest / Salcbursko 2008 / Bischofsmütze
Große Bischofsmütze (2458 m). Vrchol, který svůj název získal díky podobě biskupské mitře, ceremoniální pokrývce hlavy biskupa. Je nejvyšším vrcholem v pohoří Gosaukamm, které je součástí Dachsteinského masivu. Společně s Kleine Bischofsmütze (2430 m) tvoří výrazný dvojvrchol s vrcholy oddělenými roklí Mützenschlucht. Dříve byl vrchol nazývaný Gosauer Stein, kámen Gosau, díky své poloze a výhledu na obec Gosau. Říkalo se mu také Teufelshörner, Čertovy rohy. Na vrchol poprvé vystoupili horolezci Johann Anhäusler a Johann Steiner v roce 1879. Základna vrcholu je tvořená dolomitem, horní část dachsteinským vápencem. Tento téměř 1 km vysoký útes vznikl asi před 200 miliony lety v mělkých mořích. Vybudovaly ho především mikrofosílie a korály. Tvar vrcholu se změnil v roce 1993 a 2001, kdy došlo ke dvěma skalním sesuvům. Tehdy se celkem 100000 tun horniny přemístilo do údolí.
Z Filzmoos jsme se vydali na sever po Hofalmstraße, která byla zpoplatněná. Na mýtném jsme zaplatili € 4,50. Silnice nás dovedla k Unterhof Alm v nadmořské výšce 1280 m, kde jsme zaparkovali. Chvíli jsme pozorovali pasoucí se koně a potom jsme začali stoupat po Wastl Lacknerweg přímo pod Bischofsmütze, která na nás vykukovala za skalním útvarem Mosermandl. Po pravé straně jsme viděli horské sedlo Steiglpass (2018 m) a nad ním Steiglkogel (2203 m). Kolem pasoucích se krav jsme došli k posedu, odkud jsme měli výhled na Gosaustein (2032 m) a Sammetkogel (2049 m). A také na Rötelstein (2247 m), nad údolím pod námi. Došli jsme k pásu horské suti, vzniklé zvětráním dolomitu. Tady se Wastl Lacknerweg začala klikatit a stoupat. Pod sebou jsme pozorovali Hofalmen, okolní horské pastviny a vodopád na Warme Mandling.
Dostali jsme se do pásma horské kleče. Za vrcholy Gosaukamm jsme spatřili Niedere Schreiberwand (2494 m) a Hohe Schreiberwand (2637 m). Vpravo nad nimi už mohutný Torstein (2948 m). I výhledy před námi nás nenechaly klidnými. V dáli se táhlo panorama Radstatských Taur. Kolem skal pod Mosermandlem, ve kterých se skrývalo i tajemné kamenné okno, jsme došli k Hofpürglhütte. Chata byla otevřená v srpnu 1902. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2001. Vychutnali jsme si panoramatické pohledy na Schladminské, Radstatské i Vysoké Taury. Z vrcholů vynikaly především Faulkogel (2654 m) a Ankogel (3252 m). Úchvatná byla blízká přítomnost Bischofsmütze, na které jsme rozeznávali vrcholový kříž. Od Hofpürglhütte jsme šli směrem k horskému sedlu Steiglpass a pod vrcholem Kesselwand (1778 m) jsme odbočili na Linzerweg.
Stezka nás vedla pod vrcholy Steiglkogel (2203 m), Mitterkogel (2122 m) a Kramerkogel (2006 m). Před sebou jsme měli Hohes Kreuz (2837 m) a Torstein (2948 m). Pod sebou melandrující Warme Mandling. Ve skalách jsme spatřili další kamenné okno. Horské bystřiny a pasoucí se krávy nás dovedly k rozcestí Rinderfeld (1760 m) a do míst, kde pramení Warme Mandling. Pásly se tady koně. Z alpské flóry jsme videli pcháč nejostnitější a oměj horský. Za námi byla linzerweg s Bischofsmütze v pozadí a před námi Sulzenschneid (1884 m) a Sulzenhals (1824 m). Došli jsme až ke kříži pod Sulzenschneid a prohlédli si vrcholy Hochkesselkopf (2454 m), Eiskarlspitz (2470 m), Windlegerspitz (2325 m) a Torstein (2948 m). Na druhé straně jsme viděšli také Hochkönig (2941 m) a Tennengebirge. A snad nejkrásnější pohled na Bischofsmütze.
Pod Torsteinem jsme viděli horské sedlo Tor (2029 m), do kterého jsme stoupali po Pernerweg v roce 2006. Sešli jsme k rocestí pod Sulzenhals v sedle pod vrcholem Rötelstein (2247 m) a po Sulzenalmweg jsme začali klesat Sulzenalmen. Postupně jsme procházeli kolem Wallehenalm, Krahlehenhütte, Mandlinghofalm, Oberhofalm a Unterhofalm. Po Hofalmstraße jsme sjeli zpět do Filzmoos, kde jsme po vydatné večeři střádali plány pro zítřejší výstup na Rötelstein.
Fotogalerie: Bischofsmütze