Úvod / Reportáže / Krkonoše 2016

PEC POD SNĚŽKOU  

Pec pod Sněžkou v našich vzpomínkách a fotografiích 

- Směr Krkonoše - IT Centrum - Vrchlabí - Harrachov - Pec pod Sněžkou - Špindlerův Mlýn - Janské Lázně -
- Fotogalerie - Otázky a odpovědi - Vyhledejte si ubytování v Krkonoších -

Horské město Pec pod Sněžkou leží v údolí řeky Úpy v nadmořské výšce 769 metrů pod nejvyšší českou horou Sněžkou. Nejstarší částí byla hornická osada Obří důl, kde je zaznamenané dolování měděné rudy a arzenopyritu už v roce 1511. Rudy se tavily v místních pecích. Samotná Pec pod Sněžkou vznikla koncem 16. století jako součást Velké Úpy. První zmínka je z roku 1790. Do Krkonoš byli pozváni rakouští dřevaři, kteří těžili dřevo pro doly v Kutné Hoře. Ti si na vzniklých mýtinách stavěli obydlí zvaná boudy a chovali kozy a krávy. Po první světové válce našli nový zdroj obživy v turistickém ruchu. Nejdříve nabízeli nocleh na seně, později pronajímali pokoje. Vznikaly chaty, penziony a hotely. Vzniklo tak jedno z nejvýznamnějších horských krkonošských středisek pro zimní a letní rekreaci.

Z Vrchlabí jsme se vydali na východ po silnici č. 14 kolem letiště a přes Lánov, za kterým jsme podjížděli nákladní dvoulanovou lanovku dlouhou přes 8 km. Byla uvedena do provozu v roce 1963 a dodnes dopravuje z Černého dolu do Krkonošské vápenky v Kunčicích nad Labem vytěžený drcený vápenec. V obci Čistá jsme odbočili na sever a po silnici č. 297 jsme doleji do Černého dolu. Tady jsme zahnuli opět na východ a po chvíli jsme po lesní silnici a kolem Hoffmannovy boudy a lanovky na Černou horu dojeli do Janských Lázní a potom do Svobody nad Úpou. Před sebou jsme měli poslední úsek cesty podél Úpy po silnici č. 296. Projeli jsme Dolní a Horní Maršov, Temný důl, Velkou Úpu a dojeli do Pece pod Sněžkou. Na parkovišti jsme si vyzvedli lístek a zaparkovali u lanovky za 125,- Kč.

Bylo před devátou hodinou ranní a avizované a o víkendu potvrzené několikahodinové fronty se nekonaly. U pokladny jsme byli sami. Jednosměrná jízdenka na Sněžku stála 210,- Kč. Naposledy jsme jeli na Sněžku lanovkou při pobytu Krkonoše 2007. Tehdy byla ještě dvojsedačková. V provozu byla od roku 1949 do roku 2012. Stavba nové kabinkové lanovky byla dokončena v roce 2013. Lanovka zdolává celkem převýšení 759 metrů a její délka je 3759 metrů. Z Úpského údolí v nadmořské výšce 829 metrů jsme vystupali nad Růžovým dolem do mezistanice na Růžové hoře v nadmořské výšce 1339 metrů a odtud už nad nezalesněnou částí kolem Růžové hory (1391 m) přes Růžohorské sedlo na Sněžku. Ta byla zahalena do bílé mlhy. Horní stanice byla v nadmořské výšce 1588 metrů.

Sněžka je svou nadmořskou výškou 1603 metrů nejvyšší horou Krkonoš a současně České republiky. Jejím vrcholem prochází česko - polská hranice. Prvním návštěvníkem, který dosáhl vrcholu, byl hledač drahých kamenů z Benátek v roce 1456. Průměrná roční teplota se na Sněžce pohybuje kolem 0,2 stupňů. Na vrcholu Sněžky jsme obdivovali několik staveb. Nejstarší stavbou je kaple sv. Vavřince, největší stavbou Polská bouda s meteorologickou stanicí. Relativně nedávno byla na Sněžce postavena Česká poštovna s vyhlídkovou plošinou. A samozřejmě je to nejvýše položená Česká pošta v České republice. Zajímavý je trigonometrický kamenný obelisk. Na Sněžce stála ještě jedna stavba - Česká bouda. Ta musela být odstraněna. Připomíná ji jen základová deska.

Bílé mraky se pomalu přemístily jinam a nám se postupně začaly otevírat výhledy na všechny světové strany. Na jihu jsme se dívali dolů do úchvatného Obřího dolu, kam svými vodopády spadala přes Úpskou jámu nedaleko pramenící Úpa. Před sebou jsme měli Růžovou horu (1391 m) a za ní v pozadí Černou horu (1299 m). Směrem na západ, za Úpským rašeliništěm, jsme pozorovali Luční boudu, nad ní Studniční horu (1554 m) a Luční horu (1555 m). Dole pod námi leželo Obří sedlo se žlutým Slezským domem, odkud se směrem k nám vlnil zástup turistů směřujících nahoru na Sněžku. Na severu byla před námi Kopa (1377 m) a horské městečko Karpacz. A potom nekonečná polská rovina. Na východ se táhl Obří hřeben zakončený Svorovou horou (1411 m).

Ještě nekolikrát jsme navštívili všechny vyhlídky, abychom se pokochali krásnými výhledy, v Poštovně jsme zakoupili pohledy a s originálním razítkem je rozeslali domů. Pořídili jsme ještě několik fotografií a vydali jsme se dolů do Obřího sedla. Pohodlný chodníček, navíc zajištěný zábradlím z řetězů, nás vedl z jedné strany nad Krakonošovou rukavicí - pět žlebů spadajících do Obřího dolu - a z druhé strany nad dlážděnou Jubilejní cestou. Cestou, která kopírovala státní hranici, jsme míjeli dva pomníčky a dvě další vyhlídky. V závěru jsme se napojili na Jubilejní cestu, která nás dovedla do Obřího sedla (1395 m). Nachází se tady jedna z nejpěknějších krkonošských bud - Schronisko Górskie Dom Śląski, Slezský dům. První chata tady stála v roce 1847, po požáru byla postavena nová v roce 1904.

Napojili jsme se na Hlavní sudetskou magistrálu Mieczysława Orłowicze a současně Cestu česko - polského přátelství, která nás vedla po dlážděné cestě polskou stranou Krkonošského národního parku. Míjeli jsme odbočku k lanovce, která vozí turisty z Karpacze pod Kopu, a došli jsme k Spalona Strażnica (1430 m). Stávala tady strážná věž. Vede odtud cesta dolů k boudě Strzecha Akademicka, která byla založena už v první polovině 17. století, a dále k ledovcovému jezeru Mały Staw (1183 m). Je to druhé největší jezero v Krkonoších. Pokračovali jsme ještě kousek dál po hřebeni k plošině Równia pod Śnieżką (1416 m). Odtud jsme se vydali po nedávno opravené Jantarové cestě, která nás dovedla ke státní hranici pro pěší a následně k Luční boudě.

Luční bouda (1410 m) je nejstarší a největší horskou chatou v Krkonoších. Byla postavena na Bílé louce a v různých obměnách tady stojí už od roku 1623, možná i déle. Několikrát vyhořela, ale vždy byla obnovena. Luční boudu vlastnili 234 let Rennerové, 19 let Václav Hollmann, 10 let Kryštof Haering a 59 let bratři Bönschové. Po 2. světové válce byla spravována různými organizami, např. ČSTV, KČT. V novodobé histroii přešla opět do soukromých rukou. Luční bouda provozuje hotel, restauraci, pekárnu a pivovar. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali po naučné stezce Dědictví doby ledové, která představuje krkonošskou tundru s ukázkami různých jevů a útvarů pocházejících z doby ledové. Jedním z nich je i Úpské rašeliniště, přes které vede vyvýšený dřevěný chodník.

Přírodní rezervace Úpské rašeliniště je z přírodovědeckého hlediska nejcennější částí Krkonoš. Pramení zde Úpa a Bílé Labe. Úpa spadá Úpskou roklí do Obřího dolu, Bílé Labe protéká od Luční boudy Údolím Bílého Labe do Špindlerova Mlýna, kde se připojuje k Labi. V době ledové sem zasahovala subarktická tundra. Rašeliniště postupně vznikalo už před 5. až 6. tisíci lety odumíráním rostlinek mechu rašeliníku, lišejníků a tráv. Z fauny se tady uchoval slavík modráček a šídlo horské. Z flóry všivec sudetský a ostružiník moruška. Kolem pramene Úpy a Úpské hrany jsme se blížili ke Sněžce, která už byla opět nadlouho schovaná v bílé mlze. Modrá turistická značka nás dovedla zpět do Obřího sedla. Tady jsme v rychlosti poobědvali, protože se trochu ochladilo.

Od vyhlídky, kde kdysi stávala Obří bouda, jsme zahájili sestup Obřím dolem do Pece pod Sněžkou. Obří důl vytvořil úpský ledovec. Po pravé straně se nám naskytl pohled na zachovalé kary - Úpskou jámu, Malou Studniční jámu a Velkou Studniční jámu s několika vodopády - Horní Úpský vodopád, Dolní Úpský vodopád, Vodopád Úpičky a Lavinový vodopád. Po levé straně jsme měli Krakonošovu rukavici. Sestoupili jsme k místu, kde jsme přecházeli přes Rudnou rokli, kterou padal z Krakonošovy rukavice do Obřího dolu Rudný potok vyšperkovaný několika vodopády. V tomto místě byla v roce 1912 vybudovaná vodárna pro zásobování Sněžky vodou. Sestupovali jsme dál, tentokrát už lesem, k bývalé boudě Kovárna a k dolu Kovárna, který je otevřen v létě od pátku do neděle.

Už méně strmou cestou jsme pokračovali ke Kapli v Obřím dole, která byla postavena v roce 1873. V současné době obsahuje fotodokumentaci života v horách. Tady jsme se už připojili k řece Úpě. Ta je naší nejvýše pramenící řekou - ve výšce 1432 m. Po necelých 80 km se vlévá do Labe v Jaroměři. Podél Úpy jsme pokračovali dál Obřím dolem. Prošli jsme kolem Boudy pod Sněžkou a Boudy v Obřím dole. Ta druhá je známá z televizního pořadu Ano šéfe! Stále podél Úpy, kolem sochy sv. Panny Marie s dítětem a několika dalších chat - Chata pod Studničnou, Chata Betyna - jsme došli k dolní stanici lanovky, kde se náš okruh uzavřel. Ušli jsme přibližně 11,5 km. Při výjezdu z parkoviště jsme uhradili poplatek za parkování a stejnou cestou jakou jsme přijeli jsme se vrátili do Vrchlabí.

- Směr Krkonoše - IT Centrum - Vrchlabí - Harrachov - Pec pod Sněžkou - Špindlerův Mlýn - Janské Lázně -
- Fotogalerie - Otázky a odpovědi - Vyhledejte si ubytování v Krkonoších -