ROKLANSKÝ POTOK TŘÍJEZERNÍ SLAŤ

Potok a rašeliniště na Šumavě

 /  / Reporáže z cest / Šumava 2011 / Roklanský potok a Tříjezerní slať

Původně jsme měli v plánu výlet z Modravy k Pramenu Vltavy a zpět přes Kvildu a Filipovu Huť. Bohužel už třetí týden se na Šumavě aktivisté snažili komplikovat kácení stromů postižených kůrovcem. Jednou z těchto lokalit byla zóna v okolí Ptačího potoka. Rozhodli jsme se tedy změnit plány a vydat se z Modravy jiným směrem, do oblasti Modravských slatí. Ze Zadova od Sporthotelu Olympia jsme jeli do Modravy stejnou cestou, jako na výlet Vydra a Vchynicko-tetovský plavební kanál. Zaparkovali jsme na parkovišti za Návštěvnickým centrem dřevařství. Tady jsme se ujistili o správnosti našeho rozhodnutí, protože směrem k Ptačímu potoku právě směřovalo několik policejních aut. Návštěvnické centrum dřevařství se specializuje na dřevo a dřevařskou výrobu. Expozice je interaktivní. Návštěvníci si mohou exponáty osahat a seznámit se s vlastnosmi dřeva, historií a použitím.

Z Modravy jsme se vydali po červené turistické značce proti proudu Roklanského potoka, nad kterým se směrem k česko-německé hranici rozkládala jihozápadní část Modravských slatí - Rokytská slať, Blatenská slať, Šárecká slať, Novohuťské močály, Roklanská slať a Mlynářská slať. Jedná se o přírodovědecky i vodohospodářsky nejcennější část Šumavy. Okrajově jsme míjeli Mlynářskou slať, tvořenou převážně klečí, podmáčenými smrčinami a travami s rašeliníkem. Kolem jejich jezírek roste i silně ohrožená masožravá rosnatka okrouhlolistá. Došli jsme k Rybárně, která byla dříve hájovnou. Její půdorys ve tvaru U byl typický pro schwarzenbergské lesovny. Jméno dostala po posledním lesníkovi Fischerovi. Pokračovali jsme proti proudu Roklanského potoka. Za ním se rozkládala Rybárenská slať, nad ním zaniklá samota Rybárna.

Směr Modrava a Javoří pila
Směr Modrava a Javoří pila
Hořec panonský
Hořec panonský
Bývalá lesovna a hájovna
Bývalá lesovna a hájovna
Roklanský potok
Roklanský potok

Došli jsme k ústí Javořího potoka do Roklanského potoka. V těchto místech objevili archeologové Mozolitické sídliště. Mezi Javořím a Roklanským potokem se rozkládala Šárecká slať. Došli jsme k rozcestí u bývalé Javoří Pily. Javoří Pila byla postavená v roce 1856 na Javořím potoce a zpracovávala dřevo z okolních lesů pro továrnu v Modravě na rezonanční dřevo. Továrna ukončila provoz v roce 1880 a pila byla zbouraná v roce 1892. Naproti pile stávala hájenka z počátku 19. století, která později sloužila jako hostinec. Od rozcestí jsme pokračovali po modré turistické značce po svahu vrcholu Oblík (1225 m) k rozcestí Pod Oblíkem. Probíhalo tady kácení kůrovcem napadených stromů. Po žluté turistické značce jsme došli k Tříjezerní slati se stejnojmennou naučnou stezkou.

Naučná stezka Tříjezerní slať
Naučná stezka Tříjezerní slať
Rašelinné jezírko
Rašelinné jezírko
Pod Adamovou horou
Pod Adamovou horou
Vchynicko-tetovský kanál
Vchynicko-tetovský kanál

Tříjezerní slať získala svůj název podle tří jezírek. Jedná se o svahové vrchoviště v nadmořské výšce od 1060 do 1070 m. Dříve Tříjezerní slať odvodňoval Hrádský potok, dnes ji odvodňuje Vchynicko-tetovský plavební kanál. Hlavní dřevinou je kleč blatka, na okrajích a málo podmáčených místech kleč kosodřevina a smrk. Z bylin tady rostou mechy a lišejníky, suchopár pochvatý, různé druhy ostřic, brusnice vlochyně, borůvka a klikva žerovina. A také patnáct druhů rašeliníku. Postupně odumírající spodní části tohoto mechorostu tvoří hlavní součást rašeliny. Její mocnost v Třijezerní slati je 4,4 m. Ve svých dutých buňkách zadržuje rašeliník velké množství vody. Ve slati poletují žluťásci borůvkoví, osenice horské, pestřenky tiché, šídlatky páskované, vážky čárkované, komáři a ovádi. Občas vykoukne hraboš mokřadní, myšice lesní, myšivka horská nebo zmije obecná.

Po povalovém chodníku jsme postupně poznávali některé rostliny a došli jsme k jezírkům. To největší je asi 2 m hluboké. Nahnědo ho obarvily huminové kyseliny vylouhované z rašeliny. Svůj domov tady má šest druhů znakoplavek včetně vzácné znakoplavky horské. Vratili jsme se zpět na začátek naučné stezky z roku 1979 a pokračovali po žluté turistické značce k Vchynicko-tetovskému plavebnímu kanálu, ke skluzu na dřevo a k rozcestí Rokyta. Odtud jsme pokračovali po červené turistické značce k malé roztroušené osadě Schätzův les. Postupně jsme došli až do Modravy a stejnou cestou, jakou jsme přijeli, jsme se vrátili zpět do Zadova a na večeři ve Sporthotelu Olympia.

Fotogalerie: Modravské slatě a Tříjezerní slať