VRCHLABÍ
Město v Krkonoších
/ / Reporáže z cest / Krkonoše 2024 / Vrchlabí
Vrchlabí, malebné městečko ležící v údolí řeky Labe, je vstupní branou do Krkonoš – nejvyššího pohoří České republiky. Tyto hory, známé svou divokou krásou, byly vyhlášené národním parkem a zapsané na seznam biosférických rezervací UNESCO. Samotné Vrchlabí se nachází v nadmořské výšce 477 metrů a s rozlohou přibližně 28 čtverečních kilometrů poskytuje domov pro zhruba 13000 obyvatel. Město je ideálním východiskem pro dobrodružství v přírodě – ať už se jedná o vysokohorské túry nebo cyklovýlety. Kromě toho nabízí návštěvníkům i množství zajímavých památek, sportovní a kulturní vyžití, a širokou nabídku ubytování, restaurací, obchodů a dalších služeb. My jsme si toto místo zvolili především pro relax, proto jsme se ubytovali v Glamping Liška.
Vrchlabí, původně osada, vzniklo pravděpodobně před rokem 1300. První písemná zmínka pochází z roku 1359, kdy osadu spravoval Hašek z Vrchlabí. V roce 1533 koupil Vrchlabí Kryštof Gendorf, který jej povýšil na město a rozvinul zde hutnictví železa, což přilákalo nové obyvatelstvo. Po roce 1624 přešlo město do rukou Albrechta z Valdštejna, následně rodu Morzinů. Ti zahájili rekatolizaci. V 18. století město prosperovalo, zejména v textilní výrobě. V roce 1778 navštívil Vrchlabí Josef II. Po zrušení nevolnictví v roce 1781 se město zaměřilo na textilní výrobu, vznikaly přádelny a tkalcovny. V 19. století se zde začaly vyrábět i stavební materiály. Po první světové válce začal růst podíl českého obyvatelstva. Krize ve 30. letech zasáhla textilní průmysl. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 se město stalo součástí Velkoněmecké říše. Po válce byli němečtí obyvatelé vysídlení. Oživení nastalo po roce 1989.
Vrchlabí je město plné historických a architektonických skvostů, které si zaslouží pozornost každého návštěvníka. Dominantou je renesanční zámek obklopený zámeckým parkem, z něhož vede dřevěný visutý most k Zámecké kapli Černínů-Morzínů s hrobkou. Mezi další významné památky patří Chrám svatého Vavřince s vysokou šedesátimetrovou věží a Mariánský morový sloup. Barokní krásu reprezentuje Klášter augustiánů, který v roce 1705 založil Maxmilián z Morzinů. Historické domy města, mezi něž patří čtyři nejstarší stojící západně od kostela, dodávají Vrchlabí jedinečný charakter. K významným stavbám se řadí také Stará radnice, dům se sedmi štíty na břehu Labe, jehož šest štítů se zachovalo, a další historické objekty jako Stará kovárna a První městská lékárna. Mezi technické památky města se pak řadí Starý most přes Labe.
Městskou dopravu ve Vrchlabí zajišťuje Krkonošská automobilová doprava, která provozuje jednu městskou linku spojující Podhůří a Herlíkovice. Linka zastavuje na klíčových místech města, jako jsou železniční stanice, autobusové nádraží, nemocnice, náměstí a hřbitov. Kromě městské dopravy nabízí KAD také příměstské a dálkové spoje, včetně turistické linky na trase Špindlerův Mlýn - Vrchlabí - Janské Lázně - Svoboda nad Úpou - Pec pod Sněžkou. Velmi oblíbený je cyklobus spojující Vrchlabí se Špindlerovým Mlýnem a Špindlerovkou. Ve městě se nachází železniční stanice s přímým spojením do Kunčic nad Labem a Trutnova, a pro cestující jsou k dispozici i taxi služby. Navíc, směrem na Lánov je letiště, odkud lze vyrazit na vyhlídkové lety do Krkonoš a okolí.
Krkonošsko bylo historicky jednou z chudších oblastí, což se odrazilo i v místní kuchyni. Při přípravě tradičních pokrmů se používaly hlavně plodiny, které dokázaly přežít v drsných horských podmínkách – brambory, řepa, zelí, cibule, česnek a plody krkonošských lesů, jako jsou houby, maliny, ostružiny, borůvky či brusinky. Nechyběly ani bylinky, jako libeček, pažitka, kerblík, meduňka, bazalka, šalvěj nebo saturejka. Základ stravy tvořil chléb, mléko a sýry. Mezi typické polévky patří Krkonošské kyselo a Krkonošský oukrop. Krkonošská kuchyně je známá také bramborovými pokrmy, jako jsou Krkonošské sejkorky, Brambory na loupačku, Bramborové placky a Krkonošský kucmoch. O Vánocích je oblíbený Houbový kuba a Makové peciválky. Větrné oblasti Krkonoš zase proslavilo pěstování špičatého červeného zelí, zatímco Kysané roprachtické zelí a Zelníky jsou skutečnou delikatesou.