DIVČÍ A MUŽSKÉ KAMENY

 /  / Reporáže z cest / Krkonoše 2007 / Dívčí a Mužské kameny

Po Zámecké, Krkonošské a Horské ulici jsme vyjeli z Vrchlabí a v Hořejším Vrchlabí jsme se napojili na silnici č. 295 vedoucí do Špindlerova Mlýna. Proti proudu Labe jsme Labskou soutěskou dojeli do Labské a kolem stejnojmenné vodní nádrže do Špidlerova Mlýna. Tady jsme zaparkovali na odstavném parkovišti a autobusem jsme vyjeli po silnici vybudované v roce 1914 do Slezského sedla (1197 m) ke Špindlerově boudě, k významnému východisku turistických cest pod Malým Šišákem (1440 m). Boudu postavil už v roce 1784 František Špindler. Dvakrát vyhořela v letech 1826 a 1885, ale vždy byla opravena a znovu zprovozněna. Poslední rekonstrukce proběhla před dvěma lety. Slezské sedlo rozděluje Krkonoše na západní a východní část. My jsme se vydali směrem na západ po hřebenovce.

Při stoupání na Čihadlo (1213 m) jsme měli Slezské sedlo a Špindlerovu boudu jako na dlani, v pozadí s Malým Šišákem. Za Čihadlem jsme zase uviděli Dívčí kameny (1414 m) a Vysoké kolo (1509 m). Sestoupili jsme do sedla Przełęcz Dołek (1178 m) a začali jsme stoupat k Petrově boudě v nadmořské výšce 1288 m. Po Labské boudě je druhou nejvyšší obývanou boudou v této části Krkonoš. První budova tady stála už v roce 1790. Celoročně obyvatelnou boudu tady postavil v roce 1811 Johann Pittermann. Postupně zde vznikl komplex několika budov. Od Petrovy boudy to už bylo kousek k Dívčím kamenům. Tato žulová skaliska se suťovými a balvanovými poli dosahují výšky 8 m. Podle pověsti tady zahynula mladá pastýřka. Z kamenů jsme měli výhled na Stříbrný hřbet (1489 m), Studniční horu (1554 m), Luční horu (1555 m) a Přední Planinu (1197 m). V pozadí vykukovala Sněžka (1603 m).

Na polské straně jsme měli jako na dlani Dolnoslezské vejvodství. Na západě jsme obdivovali Vysoké kolo, svými 1509 m nejvyšší vrchol západních Krkonoš. Před námi byl také celý pás vrcholů ze včerejšího výletu k Prameni Labe. Viděli jsme Medvědín (1235 m), Zlaté návrší (1411 m), Vrbatovo návrší (1412 m) a Kotel (1435 m). Od Dívčích kamenů to bylo jen kousek k Mužským kamenům (1417 m). Žulová skaliska dosahují výšky až 11 m a šířky 50 m. Kousek odtud stál skalní útvar Zobák, pojmenovaný údajně podle mladého pastýře, který tady zahynul. Sešli jsme do Černého sedla (1360 m), kde jsme si odpočinuli a posvačili. Odtud jsme začali sestupovat z hlavního hřebenu Martinovým dolem a Medvědím dolem kolem několika horských bud, oblastí, která se podle sedmi dolů nazývá Sedmidolí.

Sešli jsme do Martinovy jámy, ve které stojí v nadmořské výšce 1288 m Martinova bouda. Enkláva Martinových bud byla založena kolem roku 1642 uprchlíky před třicetiletou válkou. V roce 1795 tady postavil objekty Martin Erlebach z Krausových bud. Sestoupili jsme níž k Brádlerovým boudám v nadmořské výšce 1156 m. První zmínka o boudách pochází z roku 1637. Sestoupili jsme ještě níž, k Medvědí boudě v nadmořské výšce 1060 m, která vznikla na počátku 19. století. Medvědím dolem jsme pokračovali k Medvědímu potoku, který jsme překročili a došli jsme do Medvědího kolena ve výšce 925 m. Byla to první serpentina na silnici vedoucí do Slezského sedla. Sešli jsme k Bílému Labi a k jeho soutoku s Labem u Dívčí lávky. Toto místo je začátkem Labského dolu, kterým vede Harrachova cesta, nejstarší turistická stezka v Krkonoších.

Pokračovali jsme po proudu Labe kolem několika jezů k bobové dráze. Do provozu byla uvedena před 10. lety v roce 1997 jako první letní bobová dráha na území České republiky. Zakoupili jsme si jízdenku a bobovou dráhu jsme si projeli. Potom jsme už přes centrum Špindlerova Mlýna došli k odstavnému parkovišti a vrátili jsme se zpět do Vrchlabí. Zabalili jsme zavazadla a připravili se na zítřejší cestu zpět domů, během které jsme si ještě naplánovali zastávku v Hradci Králové s návštěvou Železniční muzejní expozice a Obřího akvária.

Fotogalerie: Dívčí a Mužské kameny