KOLEM SLOVENSKA

 /  / Turistův záznamník / 2011 / Kolem Slovenska

Po cyklistickém putování Kolem České republiky v roce 2010 se o rok později vypravil dědeček Svaťa na okruh kolem Slovenska. Ujel celkem 1777,68 km a na kole strávil 25 dnů, z toho čtyři odpočinkové. Slovensko projížděl jižní trasou a zpět severní trasou. Z pamětí: "Kolem hranic jsem projel celé Slovensko." [Pohled Nová Kelča] [Razítka]

Itinerář:

9.7.2010 - 2.8.2011

Z deníku: "22. červance 2011. V chatě, bývalé celnici vaří jen večeře pro dělníky, kteří zde pracují. Dvě večeře jsou navíc a tak je jedna pro mne. Druhou dává kuchařka starému dědečkovi, starousedlíkovi, který žije ve vesnici docela sám a sem chodívá posedět. Jsou to halušky se slaninou a cibulkou. Poprvé je jím tak, jak mají být. Chatu obsluhuje rodina a všichni jsou nesmírně milí. Uschovají mi kolo, nechtějí vědět kdo jsem, ubytují mne za € 8,00 na noc. O zaplavené silnici říkají, že bývá neprůjezdná i když neprší. Rozhodl jsem se, že si tu odpočinu a tak se ubytuji na dva dny. Snídani si koupím v místních potravinách a večeři mi slíbili uvařit. Protože je pátek a zaměstnanci z nedalekého sídla pro postižené lidi odjíždějí na víkend, v chatě posedí před odjezdem, a zpívají krásné východňárské písničky. Zašel jsem se podívat k řece Poprad, která teče kolem chaty nedaleko. Je tu široká a prudká. Řečiště je plné a břeh prakticky schází. Den se snažím prospat. Před tím spánku moc nebylo. Už se nevyspím dobře ve stanu.

Po dvou nocích, které tu trávím, všechno pobalím a brzy ráno odjíždím, když předtím všechno uzamknu a klíč uložím na domluvené místo. Potřebuji projet ze Sulína do Mníšku nad Popradem. Předpokládám, že po pěkném dnu voda opadne a cesta se pro mne stane průjezdnou. Na druhém břehu popradu je polská silnice. Na slovenském břehu místa na silnici moc není. Závodie, Mezibrodie a Kače jsou dědinky těžko přístupné a to ještě vždy z jedné strany. Mezi Závodim a Mezibrodim spojení prakticky není a tak odjíždím do neznáma. Hned za Sulínem projíždím zbytkovými lagunami, to ještě jde a dostávám se do Závodie. Dále jsou laguny hlubší a plné bahna. Když v jedné balancují mezi neviditelnými kameny a srdíčko mi napětím buší, poprvé si uvědomím, že vykoupání i s batohy v bahně by pro mne příjemné nebylo. Posunuji se různým způsobem. I tak, že jdu po šikmém svahu a vyrovnávám pěší chůzi kolem, které vedu šikmo lagunami. Tak jsem nahnutý nad lagunou a kolo mám nahnuté ke svahu. nakonec vidím auto a jsem v Mezibrodí. Prošel jsem to. Kolo mám celé zablácené. Bláto postupně na sluníčku opadává a stává se vše normálním. Tak jsem si užil ráno 23. července 2011."