Úvod / Reportáže / Nizozemsko 2016

DO ZEMĚ TULIPÁNŮ  

Cesta do Nizozemska v našich vzpomínkách a fotografiích 

- Do země tulipánů - Campanile Hotel - Breda - Big League - Kinderdijk - Neeltje Jans - Historická Breda - Napříč Německem -
- Fotogalerie - Otázky a odpovědi - Vyhledejte si ubytování v Nizozemsku -

Poprvé nás naše cesty zavedly do Nizozemska, kde jsme se zúčastnili evropsko - africké kvalifikace baseballové soutěže Big League. Naším cílem bylo více jak 1100 km vzdálené město Breda v Severním Brabantsku. Cesta vedla přes Německo, proto jsme nemuseli řešit dálniční poplatky, které se neplatí i v Nizozemsku. Vybaveni jsme byli bezkonkurenčním cestovním pojištěním AXA Excelent s neomezeným limitem léčebných výloh a vysokým pojištěním odpovědnosti, Lukáš měl navíc připojištění účasti v organizované soutěži. Ve středu 13.7.2016 ve 3:00 hodin ráno jsme se vydali na cestu, na konci které byl Campanile Hotel, kde jsme měli pronajatý pokoj přes Booking. Náš itinerář trasy zahrnoval bezpečnostní a tankovací zastávky.

Počáteční úsek vedl po dálnici D1 přes Brno do Prahy. Ta byla na mnoha místech z důvodu stavebních prací zúžená nebo svedena do protisměru. Dálnice byla téměř prázdná, protože bylo ještě velmi brzy, tak jsme se do Prahy dostali bez zpoždění. Po Jižní spojce jsme se dostali přes Vltavu a kolem Smíchovského nádraží až k Jiráskovu mostu. Odtud už jsme se svěřili navigaci, která nás po Holečkově ulici a následně stoupáním a zatáčkami ulicemi Zapova, Švédská a Na Hřebenkách dovedla ke Strahovskému stadionu, kde měl u Strahovských kolejí sraz český tým Big League. Lukáš se přestěhoval do jedné ze dvou dodávek a pokračoval s týmem přes Rozvadov, Norimberk a Frankfurt do Nizozemska. My jsme zvolili severní trasu přes Drážďany, Kassel a Dortmund.

Ze Strahova jsme vyjeli chvíli po šesté hodině ranní. Přes Hradčany a Letnou jsme se dostali na dálnici D8, která nás vyvedla z Prahy. Míjeli jsme horu Říp (455 m), kam podle pověsti přišel praotec Čech a rozhodl se tady usadit. Za Lovosicemi jsme sjeli z dálnice, protože u nedalekých Litochovic byla v roce 2013 zavalena masivním sesuvem, kdy ji zahrnulo přibližně 500 tisíc metrů krychlových zeminy. Vjeli jsme do Českého středohoří, kde už z dálky poutala naši pozornost jeho nejvyšší hora Milešovka (837 m). Jedná se o největrnější horu v České republice. Bezvětří zde vládne jen 8 dní v roce. Jakmile jsme opustili České středohoří, zastavili jsme za obcí Bořislav u čerpací stanice Papoil. Podle palivového itineráře jsme tady natankovali plnou nádrž nafty.

U obce Žalany jsme odbočili na silnici č. 258, která nás přes Rtyni nad Bílinou a Řehlovice dovedla opět k dálnici D8. U Královského pole s pomníkem Přemysla Oráče jsme se na ní připojili. Přes Ústí nad Labem jsme dojeli na okraj Krušných hor které jsme tunely Libouchec (520 m) a Panenská (2130 m) překonali. Kolem Špičáku (723 m) a Krásného lesa jsme dojeli ke státní hranici s Německem. O té informovala jen malá cedulka s orlicí a nápisem Bundesrepublik Deutschland na kilometru 92,208. Kousek za ní před prvním tunelem hlídkovala německá policie. Za tunelem nás tabule informovala o rychlostních limitech. V obci je to 50 km/h, mimo obec 100 km/h. Na dálnicích je rychlost 130 km/h jen doporučená, pokud není stanoveno jinak dopravní značkou.

Dálnice A17 nás dovedla do Drážďan, které jsme objeli z jihu. Dojeli jsme k dálnici A4, po které jsme pokračovali směrem na západ. Tato dálnice měla tři pruhy. Bohužel jsme ji po 16. kilometrech opustili a najeli jsme na A14, která měla opět dva pruhy. Provoz byl ale minimální. Přejeli jsme řeku Mulda a za městem Grimma jsme zastavili na Rastanlagen Muldental Nord. Bylo 8:30 hodin a podle itineráře jsme tady měli naplánovanou přestávku. Dálniční odpočívadlo je v provozu 24 hodin a kromě čerpací stanice Shell (lze tankovat i LPG) a restaurace Mc Donalds' nabízí několik služeb: bankomat, telefon, fax, internet, WC, sprchu, šatnu, venkovní posezení a dětský koutek. Posnídali jsme a po krátkém odpočinku jsme pokračovali dál v cestě po dálnici A14 k Lipsku.

Před Lipskem jsme se napojili na dálnici A38, která nás vedla mimo Lipsko a později i mimo Halle. Dojeli jsme k místu, kde probíhaly větší stavební práce a související uzavírky. Bohužel až po několika kilometrech jízdy v samostatném pravém pruhu jsme zjistili, že jediná cesta vede ven z dálnice. Museli jsme sjet na silnici B91 a vydat se směrem k siluetě hnědouhelné elektrárny. Za městem Merseburg jsme odbočili na L172, která nás dovedla přes exit 24 zpět na dálnici A38. Dostali jsme se do oblasti mnoha větrných elektráren a hald vzniklých po důlní těžbě. Blížili jsme se k další významné dálniční křižovatce pod městem Göttingen. Napojili jsme se na A7, směřující na jih Německa k rakouským hranicím. A7 měla tři pruhy a dovedla nás ke třetímu největšímu městu Hasenska - Kassel.

Zřejmě nás ukolébala kvalita dálnice a poslední zkušenost s uzavírkou, protože tentokrát jsme v místě zúžení zajeli do levého pruhu a až pozdě jsme zjistili, že nemůžeme odbočit a přejet na dálnici A44. Nuceně jsme pokračovali dále po A7 a vychutnávali jsme si její kvalitu dalších 8 kilometrů. Na sjezdu u Guxhagenu jsme se otočili a vrátili jsme se zpět k městu Kassel, kde jsme se už vpořádku na A44 napojili. Byly to poslední větší stavební práce na cestě a také poslední bloudění. Jakmile jsme sjeli z A7 na A44, dostali jsme se pro změnu na chvíli do dopravní zácpy. Pokračovali jsme po A44 na západ k Dortmundu. Na Raststätte Am Haarstrang Nord jsme si udělali přestávku. Odpočívadlo je v provozu 24 hodin. Je zde čerpací stanice Shell, fax, WC, sprcha, bankomat a zázemí pro děti.

Závěrečný úsek jsme zahájili obchvatem kolem měst Dortmund, Bochum a Essen severní trasou po kvalitních dálnicích A1, A2 a A3 se třemi pruhy. Z A3 jsme potom sjeli před Duisburgem na A40 vedoucí do Nizozemska. Přejeli jsme jednu z nejdelších evropských řek Rýn a na exitu 10 Duisburg / Rheinhausen jsme sjeli z dálnice. Dojeli jsme na Römerstraße, kde jsme podle plánu natankovali naftu do plné nádrže na čerpací stanici Shell. Byla v této oblasti jedna z nejlevnějších. V Nizozemsku už potom byly ceny pohonných hmot vyšší než v Německu. Přes stejný exit 10 jsme se vrátili zpět na dálnici a pokračovali jsme k německo - nizozemské hranici. Počasí se zhoršilo, nebe se zatáhlo a občas zapršelo. Hranici jsme překročili v 16:00 hodin.

Za nizozemské dálnice stejně jako za německé dálnice osobní automobily neplatí. Rychlostní limity byly jiné než na jaké jsme zvyklí. Na dálnici 120 km/h, mimo dálnici 80 km/h a v obci 50 km/h. Na dálnici byla aktuální povolená rychlost v pravidelných rozestupech uvedena na malé informační tabulce vpravo spolu s číslem dálnice a kilometrem. Dálnice A67 nás vedla kolem města Venlo a přes řeku Mázu. Páté největší nizozemské město Eindhoven jsme objeli po dálnici A2. Tady se už začaly tvořit dopravní zácpy, které se ale vždy brzy zase rozjely. Po dálnici A58 jsme míjeli šesté největší nizozemské město Tilburg a dojeli jsme do devátého, našeho cíle, Breda. Po dálnici A27 jsme se rychle přemístili do jejího východního okraje, kde jsme v části Minervum měli ubytování v Campanile Hotel.

- Do země tulipánů - Campanile Hotel - Breda - Big League - Kinderdijk - Neeltje Jans - Historická Breda - Napříč Německem -
- Fotogalerie - Otázky a odpovědi - Vyhledejte si ubytování v Nizozemsku -