PĚŠKY Z TIŠNOVA DO NOVÉHO BORU
Pěší putování
/ / Turistův záznamník / 2005 / Pěšky z Tišnova do Nového Boru
V roce 2005 dědeček Svaťa ukončil intenzivní práci spočívající v obnově značených cest na Tišnovsku a organizování skupiny značkařů. Našel za sebe adekvátní náhradu a začal se věnovat vlastním turistickým aktivitám. První z nich byl pěší pochod z Tišnova do Nového Boru jižní cestou. Celkem ušel 250 km. [Itinerář]
| Kdy | Odkud - kam |
| 13. července 2005 | Nedvědice - Stříbrná studánka, Fryšava |
| 14. července 2005 | Stříbrná studánka, Fryšava - Okrouhlický potok, Šiškovice |
| 15. července 2005 | Okrouhlický potok, Šiškovice - Přelouč |
| 16. července 2005 | Odpočinek |
| 17. července 2005 | Přelouč - Městec Králové |
| 18. července 2005 | Městec Králové - Sobotka |
| 19. července 2005 | Sobotka - Mnichovo Hradiště |
| 20. července 2005 | Mnichovo Hradiště - Sloup v Čechách |
| 21. července 2005 | Sloup v Čechách - Nový Bor, odjezd vlakem do Tišnova |
Z pamětí: "Jedno léto jsem se vybral pěšky z Tišnova do Nového Boru. Koupil si nové boty, naplnil krosnu, vzal spací pytel a karimatku. Určil jsem si azimut a špacíroval. Trvalo mi deset dnů, než se přede mnou objevila známá místa. Každý třetí den s odpočinkem v nějaké ubytovně, jinak mne čekalo spaní po širákem, nebo nějakým přístřeškem. Některé své zážitky musím popsat."
"V Železnách horách mne ráno probudil zpěv. Na větvi, přímo nad mým ložem v lese, seděl ptáček a zpíval. Celý les byl potichu. Jeho zpěv byl tak krásný, trylek za trylkem střídal další trylek a každý jiný. Bál jsem se pohnout, abych ho nezaplašil. Prasklá větvička všechno zkazila. Zpěváček odletěl. A teď se ozval celý les a všechno kolem cvrlikalo a zpívalo, jako by všichni doposud poslouchali se mnou. Tehdy bylo naplno cítit, jak je svět krásný. Za Hožďálovicemi se mi postavila do cesty ohrada. K ohradě jsem se prodíral křovím. Podle azimutu to ani jinak nešlo. Naštěstí byl v tomto místě vybudovaný přelez a toho mi bylo dopřáno využít. Najednou vidím, jak za křovím na mě hledí dva páry očí. Byly to oči dvou daňků. V tu chvíli mi všechno došlo, vlezl jsem do obory. Nahoře obory vedla lesní cesta. Najednou z lesa a přede mnou, přeskakovalo přes cestu nekonečné stádo daňků a bílých jelenů. Ten, který přeskočil cestu se ohlédl, a když byla větší mezera mezi dalším skokanem, počkal na něj. Tak se to opakovalo, až celé stádo přeběhlo. Počítal jsem do sta a potom mne to počítání přešlo. Na konci cesty byl plot a po jeho překonání bylo možné pokračovat dál mimo tu krásu."
"Českým rájem a kolem hradu Kost vedla moje cesta přes Mnichovo Hradiště, Mimoň a Zákupy do Sloupu v Čechách. Tam jsem přespal. Ráno mne vlak vezl domů. Po cestě se mi udělaly obrovské puchýře na patách a ze spodu šlapek. Časem slezly i nehty na palcích nohou. Nijak moc jsem to po cestě nevnímal. Ty krásné vzpomínky na zpívajícího ptáčka a stádo daňků s jeleny, navštívení krásných míst, které byly nadlouho mým domovem, všechnu bolest přehlušilo. O to všechno bych přišel, kdybych běhal po Tišnově a Tišnovsku a kontroloval, jestli nějaký vandal neohnul turistickou směrovku na rozcestníku."