MALÁ FATRA
Autobusový zájezd
/ / Turistická kronika / 1988 / Malá Fatra
Autobusový zájezd. 7.-9. května.
Do autobusu jsme nasedali v pět hodin ráno. Polovinu obsadili členové turistiky z Bučovic, druhou polovinu ze Slavkova. Autobus tělovýchovné jednoty Bučovice ujížděl směrem na Trenčín. Před Trenčínem nuceně zastavil. Došla mu potrava. Trvalo hodinu než řidič sehnal kanistr nafty na dojetí k nejbližší čerpací stanici. Potom jsme již pokračovali až do Vrátné doliny s malou přestávkou v Žilině. Jarek a Gusta nám naplánovali spaní ve stanech. V kempu však byly volné chatky a tyto jsme obsadili. Odpoledne jsme odjeli k lanovce na Snilovské sedlo, kam jsme také vyjeli. Nahoře jsem zůstal oslepený. Slunce svítilo, obloha byla modrá a paprsky se odrážely ve sněhu, kterého bylo nahoře ještě dostatek. Prošli jsme část hřebenovky přes Chleb, Hromovou, Stěny po Poludňový Grůň. Výhledy byly nádherné a daleké. Rozsutec byl nejkrásnější. Výstup na něj byl povolen až v létě. Ani nebylo divu, protože travnaté okraje cestiček byly rozšlapané a rozdupané jak se výletníci vyhýbali hlavnímu chodníčku na kterém byl sníh. Cesta dolů k chatě na Grůni a dále do kempu, to už kolena naříkala a stehenní svaly se natahovaly, tak jak nebyly zvyklé. Při brzdění mě bylo víc horko než při vystupování. Dole jsem se schladil pivem, potom jsem si uvařil polévku a šel jsem spát.
Ráno byla obloha modrá a na jejím pozadí se třpytily bílé vrcholky hor. Jarek, se kterým jsem obsadil chatku, vrčel na zimu v noci. Mě bylo v péřovém spacáku dobře, ale hlavu jsem moc nevystrkoval. Rozehřátí čajem jsme odjeli do Štefanové a vydali jsme se na Vrchpodžiar a odtud k prázdným salaším u potoka. Romantickou skalní soutěskou Horními dírami po žebřících a lávkách jsme vystoupali na překrásnou horskou louku pod sedlem Mezirozsutce. Tu se vyplatilo posedět. Nalevo se tyčil skalnatý vrch Malého Rozsutce a napravo dominoval Velký Rozsutec. Slunce hřálo a my jsme přemýšleli, kudy vede cestička na kolmý Malý Rozsutec. Vedla tam a značená kolem horského pramene v sedle. Šlo to místy po čtyřech ale šlo. Nahoře nezapomenutelný zážitek. Dolů jsme se dostávali krůček po krůčku, klečí, suťoviskem, hlubokým a rozšlapaným, vyplaveným chodníčkem s patřičným sklonem a zase ta kolena a stehenní svaly až do Podrozsutecí. Odtud jsme přešli k ústí Dolních dír a zase ta romantika skal a byli jsme zpět v Podžiaru. Stejnou cestou jako sem jsme došli na pivo a oběd do Štefanové a potom do kempu. Večer jsem si s K. udělal malou procházku k chatě pod Sokolím. Večer byl táborák.
Další den jsme marně čekali od rána na řidiče. Zašli jsme za ním ráno do Štefanové, kde nocoval v soukromí. Tentokrát měl vybitou baterku a ušlý vzduch v brzdovém systému. Byl tedy zabržděný - ten autobus. Rozjíždění trvalo celé dopoledne. Potom nezbývalo než odjet domů. Po cestě jsme ještě navštívili Bojnici s hradem.
Cena zájezdu pro členy oddílu 80 Kčs, lanovka 10 Kčs, příplatek na chatky 10 Kčs, jídlo si každý hradil sám. Na výletech jsme ušli 30 km. Mamka s Renatkou nechtěla jet. Pavel také ne.
