OETZ A KÜHTAI

 /  / Reporáže z cest / Tyrolsko 2003 / Oetz a Kühtai

Počasí ve čtvrtek bylo zcela odlišné než to středeční. Nádherný slunečný den vystřídala oblačnost a déšť. Když nepřestávalo pršet, rozhodli jsme se zajet opět do vedlejšího údolí Ötztal a do Söldenu, kde jsme měli v rámci Ötztal Card [karta] vstup do Freizeit Areny. V ceně jsme měli hodinu plavání v místním bazéně. Nebyl to však bazén, na který jsme byli zvyklí. Měl atypický tvar, v bazénu byla skála, jeskyně, vodopád a dřevěný mostek. Po vyplavání se dosytosti jsme ještě nějaký čas pobyli v hale, kde byly instalované sportovní automaty. Především lyžařský nás dlouho nechtěl pustit. Počasí se jaktakž umoudřilo, proto jsme se vypravili poznávat alespoň historii zdejšího údolí. V Längenfeldu jsme navštívili Ötztaler Heimat und Freilicht Museum [vstupenka]. Vstup byl také součástí Ötztal Card. Tento soubor historických domů nám zvenčí i uvnitř ukázal, jak dříve lidé v tomto údolí žili. Byly zde prezentované předměty každodenní potřeby a historické řemeslné nástroje spojené s výrobou vlny, lnu, chleba, másla atd. Viděli jsme přádelnu, kovárnu, pekárnu, mlékárnu, školu, expozici lyží, sněžnic a krosen, vybavené obytné místnosti, navštívili jsme stodolu a další zajímavé expozici. Po prohlídce jsme odjeli do Oetzu.

Typická tyrolská selská stavení s barevnými malbami a bílý farní kostel jsme vynechali a kabinkovou lanovkou Acherkogelbahn (v ceně Ötztal Card) jsme vyjeli k Bergrestaurant Hochoetz ve výšce 2020 m. Vzhledem ke zhoršené viditelnosti jsme si prohlédli nejbližší Rossköpfe (2399 m). Někde v oblačnosti se nacházel Acherkogel (3008 m), nejsevernější třítisícovka v Alpách. Posvačili jsme, prošli jsme se po okolí a pokračovali jsme lanovkou zpět dolů do údolí. Pěkný výhled byl na Oetz a Sautens. Jako na dlani jsme měli ústí údolí Ötztal do údolí Inntal. Hned v Oetzu jsme se napojili na Kühtaistraße, která nás dovedla do údolí Nederbachtal, přímo nad romantickou roklinu Auerklamm. Ta je nejen přírodním pokladem, ale také stanovištěm pro alpskou faunu a flóru. Mezi vzácné druhy patří Skorec šedý, pták lovící svou kořist pod vodou. Po Kühtaistraße jsme pokračovali proti proudu Nederbachu, často i serpentinami, do Ochsengartenu, který je dalším východiskem do Hochoetzu. Kühtaistraße nás dovedla až do Kühtai. Nachází se v sedle Kühtaijoch (2017 m), které spojuje údolí Nedertal a Sellraintal.

Sedačkovou lanovkou Drei-Seen-Bahn jsme se vydali ke třem jezerům Plenderlessee, které se rozprostírají pod horskou skalní podkovou tvořenou vrcholy Plenderlesskopf (2590 m), Gaiskogel (2820 m), Windegg (2801 m), Pockkogel (2807 m) a Neunerkogel (2640 m). Cestou nás zaujala 650 m dlouhá a 149 m vysoká hráz postavená mezi vrcholy Zwölferkogel (2988 m) a Neunerkogel. Za ní je ve výšce 2300 m přehrada Speicher Finstertal o rozloze přibližně jednoho čtverečního kilometru. Přehrada byla dokončena v roce 1980 a její největší hloubka je 150 m. Do nádrže přitéká a ven z ní odtéká Finstertalbach. Nahoře jsme sešli k největšímu ze tří jezer - Oberer Plenderlessee. O něco niž jsme viděli Unterer Plenderlessee a nad ním Drei Seen Hütte (2334 m). Třetí jezero Mittlerer Plenderlessee bylo ukryto za svahem vrcholu Plenderlesskopf. Kromě vrcholů, tvořící zmiňovanou horskou skalní podkovu jsme pozorovali ještě další vrcholy nad Kühtai - Hoachalter (2678 m) a Mugkogel (2693 m). Lanovkou jsme sjeli opět do Kühtail a odtud zpět do Bichlu v údolí Pitztal.

Fotogalerie: Historie údolí Ötztal, Oetz a Kühtai