Úvod / Reportáže / Gragano 2003

JEDEME DOMŮ  

Gargano v našich vzpomínkách a fotografiích 

Všechno jednou končí. I naše dovolená na ostruze italské boty se chýlila ke konci. Bez sebemenšího problému jsme předali náš apartmán a obdrželi zpět vratnou kauci. Naposledy náš zrak spočinul na Ville Copitella a na nádherném pohledu na Vieste. Pomalu jsme sjeli dolů olivovým hájem a vydali jsme se na dlouhou pouť po pobřeží Jadranu směrem na sever. Klikatými silničkami garganského výběžku jsme se prodírali ven z tohoto od zbytku Itálie odříznutého světa. Při pohledu na kolony aut s německými SPZ, které jsme potkávali, jsme si s dětskou radostí výskali nad zvoleným termínem dovolené - těsně před začátkem sezóny. Odjížděli jsme v hodině dvanácté. Od této chvíle budou pláže přeplněné, památky plné turistů a všude těsno a draho.

U Pescary začal provoz houstnout i v našem směru a tak jsme se napojili na dálnici, po které jsme absolvovali přibližně 250 km. U Rimini jsme z dálnice sjeli. Tady jsme měli malý výstup u výběru mítného. Podle cedulí jsme se zařadili do fronty se značkou platebních karet EC- MC. Předpokládali jsme, že zde bude automat jako u některých čerpacích stanic se samoobsluhou. Bohužel žádná štěrbina pro platební kartu tady nebyla, pouze pro ViaCard. Asi dvě minuty jsme se snažili příslušným tlačítkem přivolat bezvýsledně obsluhu. Pak se najednou zvedla závora, automat vystřelil tiket, který jsme si vyzvedli při vjezdu na dálnici (s oskenovaným číslem naší SPZ). Obsluha, kterou jsme si museli najít sami, nám pak sdělila, že automat na EC-MC nefunguje (jak by mohl, když nebyla kam zasunout). Stejně tak nebyli schopni přijmout EC-MC i v pokladně. Tak jsme rezignovaně zaplatili v hotovosti - jak jednoduché!

V Mestre jsme neodbočili na poslední křižovatce a tak jsme si zajeli do Benátek, jejichž panoráma jsme si alespoň z auta prohlédli. Hned za Mestre nás málem sestřelil místní autobus, který nám nedal přednost. Naštěstí do protisměru nic nejelo, tak jsme měli kam uhnout. Do Alp jsme se tentokrát dostali ještě za světla, tak se nám naskytly nádherné pohledy na Dolomity. Po nutném spánku na čerpací stanici asi dvě hodiny jízdy před Vídní jsme se dostali přes Mikulov domů. V Bořeticích nás ohrožoval opilý řidič, který se nás snažil předjet. Když se mu to s naším obrovským přičiněním podařilo, napálil to opodál do obrubníku. Kola to přežila, vycouval a silně nevyrovnanou jízdou pokračoval dál naším směrem. Naštěstí jsme se s ním už nepotkali.



- Míříme k ostruze italské boty - Nahoře mezi olivami - Vieste - Pobřeží a okolí - Křížem krážem pralesem - Ráj zvaný Tremiti -
- Od hladiny k nebesům - Na jih do země Trulli - Jedeme domů - Fotogalerie - Otázky a odpovědi - Vyhledejte si svoji dovolenou na Garganu -