Úvod / Reportáže / Kalábrie 2006

AIOLSKÉ OSTROVY  

Aiolské ostrovy v našich vzpomínkách a fotografiích 

Aiolské ostrovy, u nás známé jako Liparské ostrovy, leží v Tyrhénském moři u severního pobřeží Sicílie. Jsou vulkanického původu a tvoří je vyhaslé nebo téměř vyhaslé sopky. Souostroví představuje sedm obydlených ostrovů: Vulcano, Lipari, Panarea, Salina, Stromboli, Alicudi a Filicudi. Najdeme zde rovněž asi desítku neobydlených ostrůvků. Své jméno ostrovy získaly po řeckém bohu větru Aiolovi. Ten držel větry zavřené v jeskyni na ostrově. Podle Homéra sem připlul Odysseus a bůh Aiolos mu daroval pytel s nepřiznivými větry, aby se mohl dostat domů. Námořníci však pytel otevřeli a větry zahnaly jejich lodě zpět k ostrovům. Aktivní sopečnou činnost vykazuje Stromboli, které vyvrhuje lávové fontány, a Vulcano, ze kterého uniká velké množství sopečných plynů.

Zájezd na Aiolské ostrovy jsme si zakoupili u cestovní kanceláře, která měla kiosek jen několik desítek metrů od Residence Le Cannelle. Ceny zde byly smluvní. Za dva dospělé a dvě děti jsme zaplatili 110 Euro. Doprava minibusem do přístavu v Tropee byla v ceně. Brzy ráno jsme vyrazili a za půl hodiny jsme seděli v lodi Sarah společnosti Tropea mar, ze které jsme sledovali vzdalující se historické panoráma městečka Tropea. Z dálky jsme minuli probouzející se Capo Vaticano a zamířili jsme k trojici největších ostrovů - Salina, Lipari, Vulcano. Obloha nevěstila nic dobrého, velký olověný mrak se držel nízko nad mořem, dokonce z něj vystrkovalo svůj trychtýř malé tornádo. Během několika desítek minut se však vyčasilo a od té chvíle nás provázelo nádherné slunečné počasí.

Nejdříve jsme se vylodili na ostrově Lipari. Ostrov Lipari je hornatý, nejvyššími vrcholy jsou Monte S. Angelo s 594 m.n.m. a Monte Chirica s 602 m.n.m. Sopečná činnost se projevuje už jen horkými prameny. Naše loď zakotvila ve městě Lipari, v maličkém přístavu Marina Corta, obklopeném přístavní hrází. Na hrázi stojí kostel. Uličkami plnými obchůdků jsme se vypravili k pevnosti, kterou na místě někdejší řecké akropole vybudovali Španělé v 16. století. Normané zde postavili katedrálu San Bartolomeo. Na kopci se také nachází zóna s vykopávkami a malý park s řadou řeckých a římských kamenných sarkofágů. Z pevnosti jsou nádherné výhledy jak na město s přístavem, tak i na hory a skalnaté pobřeží. Místní specialitou je i zvýšený výskyt koček všech barev.

Druhou zastávku jsme měli na ostrově Vulcano. Je nejjižnějším ostrovem a třetím největším. Tvoří ho skalnaté pobřeží a mohutný kužel sopky s Gran Cratere (391 m.n.m.), ze kterého se neustále valí dým. Sopečný kužel obepínají dýmající fumaroly. Nejvyšším vrcholem ostrova je Monte Aria s 500 m.n.m. Na severu se nachází starší a nižší kráter Vulcanello (123 m.n.m.). Naše loď zakotvila v přístavu Porto di Levante. Vydali jsme se přes pevninskou šíji kolem dvou bizardních do červena a žluta zbarvených skalisek na poloostrov do vesničky Porto di Ponente. Největší atrakcí jsou sirná bahnitá jezírka a horké prameny, které probublávají do moře a ohřívají je. Bahnitá lázeň tady stojí 2 Euro. Ve vesničce jsou restaurace, obchody i půjčovny kol a motorek. Jsou zde i dvě pláže.

Z přístavu Porto di Levante vyplula naše loď směrem k hlavnímu cíli celé výpravy - ke kuželu sopky Stromboli. Cestou jsme mohli obdivovat další krásy souostroví. Mezi ostrovy Vulcano a Lipari z vody vystupovala ostrá štíhlá skaliska a za nimi se z moře v dálce vyloupl ostrov Alicudi s nejvyšším vrcholem Filo dell' Arpa (675 m.n.m.) a za ním ostrov Filicudi se svými třemi vyhaslými krátery. Za ostrovem Lipari se objevil ostrov Salina. Jeho 962 m vysoký Monte Fosa delle Felci je současně nejvyšším vrcholem celého souostroví. Minuli jsme ostrov Panarea a jeho malebné vesničky Ditella, San Pietro a Dranto. Skalnatý ostrůvek Basiluzzo a okolní skaliska už svým vzhledem dávala najevo, že nejsme daleko od Stromboli. Jeho majestátný kužel se před námi vztyčil v plné své kráse a výšce 924 m.

Kolem vesnice Ginostra jsme se dostali k severozápadu ostrova, kde se nachází lávové koryto Sciara del Fuoco. Na něj je omezena veškerá erupční činnost. A nejedná se jen o nějaké dýmové fontány. Pravidelné vulkanické erupce hřmí a blýskají, dokonce vyvrhují lávu a kameny. I my jsme byli svědky působivého přírodního divadla ve formě asi 100 m vysoké fontány prachu, lávy a kouře. Kolem skalního útesu Strombolicchio na jehož vrcholku stojí maják jsme dopluli do přístavu San Vincenzo, který spolu s obcemi San Bartolo a Piscita tvoří město Stromboli. Ulicí Via Roma jsme vystoupali na náměstí s kostelíkem San Vincenzo. Odtud byl pěkný výhled na Strombolicchio. Tady jsme setkání s nejaktivnější sopkou v Evropě, která každých 10 až 20 minut něco ze svého nitra vyprskne, ukončili.



- Ke špičce italské boty - Ráj na zemi i ve vodě - Capo Vaticano a věže - Historie na nás dýchá - Aiolské ostrovy - Sila Grande -
- Tajemné Aspromonte - Fotogalerie - Otázky a odpovědi - Vyhledejte si svoji dovolenou v Kalábrii - Kalábrie (informace na ORBION.CZ) -