Úvod / Kronika

RAKOUSKO - VÍDEŇ  

naše turistická historie  

Autobusový zájezd 13.7.1990

Již ve 4.45 hodin odjíždíme: já, mamka, Renata a ostatní, autobusem od Dřevodíla v Bučovicích, kde jsem teď zaměstnaný. I když si s sebou vezeme tisíc šilinků, jedeme se hlavně podívat jen tak na skok, jak to vypadá u těch "kapitalistů". Na celnici jsme byli vybavení v mžiku. Hned za našimi hranicemi vybalují našinci svačiny a zapíjí vodou se sirupem v lahvích od octa. Ve Vídni jsme zastavili poblíž zábavného parku. Tu se všichni rozprchli. První, co jsme potřebovali navštívit, byl záchod. Našli jsme ho na nádraží. Platit s tisícišilinkovou bankovkou bylo nemožné a tak jsme udělali nákup v obchodě s potravinami, který se tu rovněž nacházel. Nakoupili jsme pár drobností a hned jsme byli lehčí o 55.60 šilinků, ale bylo 11 šilinků na vyčurání. Platy jsou v Rakousku 5x vyšší než u nás. Kurz peněz je pro nás nevýhodný 1 : 2,6 a tedy je tu pro nás draho. Při návštěvě obchodního domu jsme zírali nad množstvím zboží všeho druhu, potravin, vše čerstvé a úhledně balené, což se u nás nevidí. Snad se tu ani nemůže stát, že něco není. Cenovky končily většinou číslem "9" - 39.90, 9.90. Kdo nakoupil do vozíku, odvezl si nákup na parkoviště k autu a tu vozík nechal. U nás by byla tendence odvézt si s nákupem i vozík. Tu má zákazník velkou důvěru. Šokoval nás česky psaný nápis o pokutě pro zloděje. Odcházeli jsme s prázdným vozíkem tak, jako spousta ostatních Čechů. U pokladny jsme měli velké potíže s nádražním nákupem. Vše vysvětlil pokladní blok. Pokladní nás propouštěla se vzteklým výrazem. Potom jsme chodili pouze kolem výkladů. Při zpáteční cestě jsme si prohlédli zblízka obrovské vídeňské kolo a jiné atrakce, které jsme nevyzkoušeli. Byli jsme ušlí a bylo velké vedro. Při zpáteční cestě jsme si všimli kolem polí, vedle hlavní silnice, asfaltových cestiček. Všude byl přirozený pořádek. Nikde nebylo vidět kouřící skládky. Jinak ve Vídni jsme projeli kolem vládního paláce, parlamentu, divadla a pomníku Marie Terezie. Zájezd byl zdarma a i když jsme toho moc neprošli, viděli jsme dost.