Úvod / Kronika

V. LETNÍ SRAZ TURISTŮ  

naše turistická historie  

Adršpach, ČSR 1981

Srazu turistů ČSR jsme se účastnili v rámci tábora. Vstávali jsme ve čtyři ráno. Pěšky jsme šli do Šumné a odtud jsme odjeli vlakem. Po osmém přesednutí z vlaku na vlak se naše čtrnáctičlenná skupina dostala do srazového prostoru. Byl jsem to já, Radka Mangerová, Petr Dašovský, Luboš Vykoukal, Eva Petrášová, Hela Hrstková, Renata Pospíšilová, Jitka Masařová, Ilona Vacková, Zdeněk Mikulášek, Igor Frič, Radek Novakovský, Robert Knápek a Milan Goroš. Po presentaci a postavení stanů, když jsme odpočívali po cestě, procházel kolem nás Ant. Himl, předseda ČSTV. Po odpočinku jsme šli na koncert skupiny "Kamarádi osady 5" na místní hřiště u táboráku.

Pátek 10. července: Srazový prostor se nacházel na louce s krásným výhledem na skály zvlášť na "paní starostovou". Po budíčku a snídani jsme celý den trávili chozením. Prošli jsme skalní město v Adršpachu i s vyjížďkou na jezírku. po obědě jsme se přesunuli pěšky do Teplických skal, kde se nás ujal pan Hejlek Otakar z Hronova 378, vášnivý turista a horolezec. Provedl nás skalním městem a každou zajímavou věc komentoval. Po vyhlídce ze Střmenu jsme odešli pěšky na tábořiště. Večer jsme v místním kině sledovali promítání filmů kameramana Jana Špáty.

Sobota 11. července: Dnes jsme odjeli autobusem do Hradce Králové na prohlídku zoologické zahrady a safari. Při tom jsme se zastavili v Babiččině údolí a ve škole Boženy Němcové. Odpoledne po nástupu všech účastníků srazu a slavnostním zakončení se většina z nás čtrnácti vykoupala v adršpašském rybníku a po koncertě hornické kapely jsme šli spát.

Neděle 12. července: Únavná cesta zpět tentokrát o jedno přesedání víc. Po příchodu do tábora jsme vymysleli slavnostní pokřik: "Už jsme tady žádné strachy, odešly nám jenom prachy. Už jsme tady zase, zabite nám prase. Máme hlad!" A potom jsme se pořádně naťápali. Pro celou skupinu nás přišel celkový pobyt bez jízdného na 1500 Kčs. Vše hradil oddíl.

Organizace srazu byla perfektní. Každý si dovezl účastnický odznak a pěkné vzpomínky. Nachodili jsme 25 km.
Článek v Bučovických novinách po 27. letech