Úvod / Kronika

ŽAROŠICE  

naše turistická historie  

Při ideálním počasí (teplota těsně nad nulou, obloha bez jediného mráčku) vyprovokoval Pavel tažení na Žarošice. Moc se mi nechtělo, měl jsem úplně nové boty. Ale když jsem viděl u Pavla jeho vlastní chuť a zájem o toulky přírodou, v mžiku bylo vše připravené.

Za půl hodiny jsme si oba dva vykračovali podél Litavy z Maref na Křižanovice a Rašovice. K lesu jsme se dostali právě včas. Za námi začala blátivá cesta roztávat. Pozůstatky středověké obce Konůvky byly zaváté sněhem. Krásy zimní přírody narušily jen pneumatiky a zrezivělé karoserie autobusů z minulých motokrosů u Žarošic. Po obědě v místní restauraci jsme se vraceli domů směrem na Zdravou vodu. Nejkrásnější zážitek byl. když dvacet metrů před námi přeskakovalo přes úvoz ladnými skoky jedna po druhé srnčí stádečko. Chvíli jsme postáli u pomníku padlých letců u Jalového dvora. Odtud přes Heršpice, spoustu bahna a Hodějice jsme za úplné tmy, kolem Litavy došli do Slavkova na vlak.

38 ušlých kilometrů zanechalo na mé noze památku v podobě obrovského puchýře.

Únor 1979.