Úvod / Reportáže / Gargano 2007

PODRUHÉ NA GARGANO  

Gargano v našich vzpomínkách a fotografiích 

V úterý 10. července v 8:00 hodin jsme si na auto vylepili destidenní rakouskou dálniční známku v ceně 7,60 Euro a vyrazili jsme směrem k břeclavskému hraničnímu přechodu, vstříc našemu dalšímu italskému dobrodružství. Celníci smířeni s naším blížícím se vstupem do Schengenského prostoru o nás nejevili žádný zájem, a tak jsme se velice rychle ocitli na druhé straně hranice, na prázdné silnici mezi rakouskými městečky Reintal a Großkrut. U Wilfersdorfu jsme se napojili na silnici č. 7 (E461) směřující do Vídně. Cestou jsme míjeli více jak 100 metrů vysoké pylony větrných elektráren s třílistými vrtulemi, které už neodmyslitelně patří k této dolnorakouské oblasti. Do Vídně jsme vjížděli přesně za dvě hodiny, tedy v 10:00.

K Dunaji jsme se dostali za dvacet minut a za dalších deset minut jsme už vyjížděli z Vídně. To byla výrazná příjemná změna oproti pátečnímu standardnímu termínu s vídeňskou dopravní špičkou. Už nad Vídní se začaly stahovat mraky, ze kterých na nás brzy začalo pršet. Přestalo až někde před Klagenfurtem. Z oblaků na nás vyčuhovaly zasněžené čepičky alpských štítů. U Arnoldsteinu na čerpací stanici Esso jsme tradičně dotankovali naftu na plnou nádrž. To však byla velká chyba. Zaplatili jsme 1,184 Euro za litr. Tak drahou naftu jsme už nikde cestou po celé Itálii netankovali. Příště si dáme pozor a sjedeme někde mimo dálnici k místní čerpací stanici. Rakousko- italskou hranici jsme překročili v 15:00 hodin a začali jsme se proplétat údolím pod Julskými Alpami.

Více jak patnácti tunely, které prostupovaly horami, a mnoha mosty překonávajícími údolí s širokým řečištěm říčky Tagliamento, jsme se dostali do Pádské nížiny. Ta se rozprostírá mezi Alpami, Apeninami a Jadranem. Za městem Udine jsme opustili dálnici A23 a napojili jsme se na A4, která spojuje Terst s Turínem. Přejeli jsme několik významných řek - Tagliamento, Livenza a Piave a v 17:30 jsme se ocitli na mýtnici u Mestre. Tady jsme se přehlédli a místo k bráně s obsluhou jsme najeli k bráně s automatem. Po chvíli vzájemného oťukávání, kdy nám odmítl vzít kartu, jsme vložili do štěrbiny deset Euro a do kasičky drobné. Automat vše "přežvýkal" a do stejné kasičky nám vysypal zpět drobné. Mýtné stálo 10,90 Euro. Bezplatná Tangenciála nás dovedla až do Mestre.

V Mestre byla na Tangenciále dopravní zácpa a tak jsme z ní sjeli o několik sjezdů dříve než jsme plánovali. Tam zácpa pokračovala, po nějakém čase však ustoupila. Průjez Mestre byl bezproblémový. Křižovatky jsou zde nahrazeny kruhovými objezdy a směr Ravenna je dobře značený. Občas se nám naskytl pěkný pohled na panorama Benátek. Z Mestre jsme se napojili na silnici 309 (E55), která nás kolem Laguna Véneta, přes řeky Brenta, Adige a Po a kolem jezera Comacchio dovedla do Ravenny. Rychlost tady byla většinou snížena na 50 nebo 70 km/h, ale jelo se plynule a dobře. Kolem Ravenny vede bezplatný dálniční obchvat a za Ravennou se mění na silnici č. 16 vedoucí až do Foggie. U Cesenática se silnice změnila opět v bezplatnou dálnici vedoucí až před Rimini.

U Rimini (Rimini-nord) jsme už najeli zpět na Autostradu A14. Mezi tím se setmělo. Noční Itálií jsme mířili pořád na jih. Noc jsme strávili před jedním Autogrillem, u kterých jsou zastřešená stání. Zaujala nás francouzská rodinka, která uložila děti na deku rozprostřednou mezi auty, a ostatní členové rodiny připravovali nějaký pokrm na vařiči v otevřeném kufru auta. My jsme raději přespali v uzamčeném autě, jako většina cestovatelů. Po několikahodinovém odpočinku jsme pokračovali dál v naší cestě. Dálnice byla lemovaná množstvím barevných květin a nabízela nádherné výhledy na moře. U Térmoli jsme na horizontu dokonce zahlédli siluetu ostrovů Tremiti. Tady už se před námi v plné kráse zvedlo tisíc metrů vysoké Promontorio del Gargano.

Ve Foggi jsme sjeli z dálnice a zamířili jsme si to k mýtnici, před kterou jsme raději zpomalili a po zkušenostech z Mestre jsme si pořádně prostudovali cedule. Nebylo nám to nic platné. Brány s obsluhou (symbol ruky s penězy) byly zavřené (svítila u nich červená). Museli jsme opět zvolit automat. Hned jsme platili v hotovosti a vše proběhlo hladce. Zaplatili jsme 23,50 Euro. Hned z dálnice jsme se napojili na silnici č. 89, která je až za Manfredonii tvořena bezplatnou dálnicí. Před námi se rozprostíralo nádherné pohoří, které z jihu svým vzhledem v mnohém připomíná pohoří Aspromonte, které jsme v roce 2006 navštívili na jihu Kalábrie. Minuli jsme velkou Manfredonii a cestou kolem olivových hájů jsme vjeli do tunelu.

Za tunelem nás už čekal cíl naší cesty - městečko Mattinata. Vydali jsme se dál po silnici č. 89 vedoucí do Vieste po pobřeží. Hned za hřbitovem s malým kostelíkem jsme zahnuli doprava do olivového háje, který tvoří rozsáhlou rovinu "la pianna". Na křížovatce jsme zahnuli doleva a dojeli jsme k prvním rezidencím a kempům. Tady byla zajímavá křižovatka s trojúhelníhovým ostrůvkem. Uprostřed ostrůvku byla značka ohnutá ze všech stran. Pro autobusy tady bylo zřejmě málo místa, tak si ho časem udělaly. Na této křižovatce jsme zahnuli doleva a mezi zdmi rezidencí jsme dojeli na další křížovatku, kde už nás velká tabule "Camping Riccio" navedla doprava směrem k moři. Po levé straně byla brána se vstupem do kempu. V cíli jsme byli chvíli před devátou hodinou.



- Podruhé na Gargano - Česká vesnička - Mattinata - Průzkum pobřeží - Monte Saraceno - Monte Sacro - Ve stínu pralesa -
- Radovánky v aquaparku - Monte Sant´ Angelo - Manfredonia - Zvedáme kotvy - Fotogalerie - Otázky a odpovědi -
- Vyhledejte si svoji dovolenou na Garganu -