KEPRNICKÁ HORNATINA 1

Severozápaní část Hrubého Jeseníku

 /  / Reporáže z cest / Jeseníky 2005 / Keprnická hornatina 1

Z Hanušovic jsme jeli proti proudu Branné do Jindřichova a přes Nové Losiny, Přemyslov a Kouty nad Desnou jsme vystoupali na Červenohorské sedlo (1013 m). Toto sedlo odděluje Keprnickou hornatinu od Pradědské hornatiny. Od Rychlebských hor ji odděluje Ramzovské sedlo (760 m). Hlavními vrcholy Keprnické hornatiny jsou Šerák (1351 m), Keprník (1423 m), Vozka (1377) a Červená hora (1333 m). Ty tvoří Šeráckou hornatinu. Na jihu je Přemyslovská hornatina, tvořená Černostráňským hřbetem s vrcholem Černá stráň (1237 m) a Ucháčskou hornatinou s vrcholem Ucháč (1009 m). Z Červenohorského sedla jsme stoupali po hřebenovce směrem k Červené hoře. Pohledem zpět jsme měli před sebou Pradědskou hornatinu. Před námi byl Velký Klínovec (1164 m) a za ním Praděd (1491 m), Vysoká Hole (1464 m), Velký Máj (1386 m) a Jelení hřbet (1367 m). Vpravo pak Dlouhé Stráně (1353 m) s Mravenečníkem (1343 m). Došli jsme k rozcestí Bílý sloup (1227 m), kde se od hřebenovky oddělovala žlutá turistická značeka vedoucí po druhé straně Červené hory.

My jsme Červenou horu obešli po hřebenovce a na jejím západním svahu jsme sešli ke Vřesové studánce. Toto poutní místo leží v nadmořské výšce 1313 m. Podle několika legend je voda ve studánce léčivá. Koncem 17. století tady nechali Žerotínové postavit dřevěnou kapli a zastřešit pramen. Dřevěnou kapli nejdříve nahradila kaple kamenná a později kostelík. Ten v roce 1946 po zásahu bleskem vyhořel a na jeho místě byl v roce 1993 umístěn kříž z jeho věžičky. Přestavbou prošel i pramen. V současné době je nad ním kamenná kaple z roku 1927. V roce 1820 byla nad Vřesovou studánkou postavená útulna pro poutníky, která později sloužila jako hostinec. V roce 1892 byla postavená nová chata Vřesová studánka. V roce 1968 tady pobývala Věra Čáslavská. Chata chátrala a v roce 1988 byla odstraněná.

Červená hora (1333 m)
Červená hora (1333 m)
Vozka (1377 m)
Vozka (1377 m)
Vřesová studánka
Vřesová studánka
Hučivá Desná
Hučivá Desná

Pokračovali jsme po hřebenovce do Sedla pod Vřesovkou (1205 m). Toto místo připomínalo katastrofu z roku 1921. V důsledku přívalového lijáku došlo pod Vřesovou studánkou k pohybu desítek tisíc kubíků zeminy a lesa. Hmota se sesunula do údolí Hučivé Desné, přehradila ji a vytvořila umělé jezero. To se následně protrhlo a ničivá povodeň způsobila obrovské škody a o život připravila 4 lidi. V sedle jsme se odpojili od hřebenovky a po zelené turistické značce jsme po vrstevnici pokračovali do údolí Hučivé Desné. Hučivá Desná pramení v lesních rašeliništích pod sedlem Trojmezí (1302 m) a v Koutech nad Desnou se spojuje s Divokou Desnou. V místě, kde jsme Hučivou Desnou přecházeli, byla ještě úzká a klidná. Zahájili jsme výstup na cíl dnešní túry, na Vozku, o přibližně 170 výškových metrů nad námi.

Vozka (1377 m)
Vozka (1377 m)
Rašeliniště u Trojmezí
Rašeliniště u Trojmezí
Les u sedla pod Vřesovkou
Les u sedla pod Vřesovkou
Kamenné oko
Kamenné oko

Vozka je jedním z jesenických pověstmi opředených skalisek. Podle pověsti tady uvízl ve sněhu forman převážející přes hřeben chleba. Zjevil se mu čert a poradil mu, aby kola podkládal bochníky. Rada pomohla a vůz se rozjel. Náhle však přišla bouře a po jejím utišení se na kopci objevilo skalisko připomínající povoz tažený koňmi s vozkou na kozlíku. Výška svorových skal na vrcholu je přibližně 7 m. Ze skal byl panoramatický výhled do všech světových stran. Přešli jsme na rozcestí U vozky a po žluté turistické značce jsme sestupovali do sedla Trojmezí (1302 m). V minulosti tady byla hranice panství losinského, kolštejnského a frývaldovského. V oblasti se nachází rozsáhlá rašeliniště vrchovištního typu. Jsou významná vzácnou květenou. Druhým významným biotopem jsou pralesovité smrčiny. Došli jsme k rozcestníku Trojmezí, kde jsme se napojili opět na hřebenovku. Po chvíli jsme došli k vyhlídce na rašeliniště. Hřebenovka nás dovedla opět do Sedla pod Vřesovkou. Tady jsme hřebenovku opět opustili.

Pokračovali jsme po žluté turistické značce ke Kamennému oku. Jedná se o nepravé skalní okno, které vzniklo zřícením skály. Otevřely se nám výhledy jak na Keprnickou hornatinu, tak i na Pradědskou hornatinu. Pod námi byla významná botanická lokalita Sněžná kotlina. Míjeli jsme Červenou horu a pod námi byly Sněžné strže, ve kterých se drží sníh až do pozdního jara. Došli jsme opět na hřebenovku u rozcestí Bílý sloup. Dovedla nás na Červenohorské sedlo. Přes Kouty nad Desnou, Přemyslov, Nové Losiny, Jindřichov a Hanušice jsme dojeli zpět do Žlebu.

Fotogalerie: Vozka