PRADĚDSKÁ HORNATINA 1

Jižní část Hrubého Jeseníku

 /  / Reporáže z cest / Jeseníky 2005 / Pradědská hornatina 1

Brzy ráno jsme vyjeli ze Žlebu a přes Hanušovice, Jindřichov, Nové Losiny, Přemyslovské sedlo (765 m), Přemyslov a Rejhotice jsme dojeli do Koutů nad Desnou. Za obcí u mostu přes Desnou jsme zaparkovali. Nastoupili jsme do autobusu a vyjeli jsme na Červenohorské sedlo (1013 m). Původně tudy vedla jen stezka pro pěší nebo jezdce na koni, sloužící jako obchodní trasa mezi Moravou a Slezkem. První silnici tady vybudovali v roce 1846 a následně v roce 1853 tady vznikl zájezdní hostinec. Novou silnici začali stavět v roce 1874. Na Červenohorské sedlo začali formani vozit i lyžaře. Další horské chaty postavili v roce 1910 a v roce 1935 postavili chatu Klubu českých turistů. Po hřebenovce jsme začali stoupat po svahu Velkého Klínovce (1164 m). Pod sebou jsme měli jako na dlani Červenohorské sedlo a nad ním Červenou horu (1333 m). Opustili jsme štěrkovo-asfaltovou cestu a po stezce částečně tvořené povalovým chodníkem jsme došli na Klínovec (1100 m).

V blízkosti rozcestníku stál dřevěný přístřešek. Před námi byl výhled na Pradědskou hornatinu, část Hrubého Jeseníku, s vrcholy Praděd (1491 m), Vysoká hole (1464 m) a Velký Máj (1386 m). Blíž potom na Velkou jezernou (1248 m), Malou jezernou (1271 m), Dlouhé Stráně (1353 m) a Mravenečník (1343 m). Pokračovali jsme dál po hřebenovce a začali jsme stoupat na Výrovku (1167 m). Nahlédli jsme do údolí Desné a za námi jsme spatřili vedle Červené hory vrcholy Vozka (1377 m) a Keprník (1423 m). Sešli jsme do sedla a začali jsme stoupat na Malý Jezerník (1208 m). Na vrcholu je rašelinná louka s rašeliništními jezírky. Přes vrcholové slatě Malého Jezerníku jsme přešli po dlouhém povalovém chodníku a cestou se nám otevíraly nádherné výhledy do okolí. Kolem Velkého Jezerníku (1309 m) jsme sestoupili k turistické chatě Švýcárna.

Klínovec (1100 m)
Klínovec (1100 m)
Povalový chodník na Melém Jezerníku
Povalový chodník na Melém Jezerníku
Chata Švýcárna
Chata Švýcárna
Praděd (1491 m)
Praděd (1491 m)

Chata Švýcárna leží v nadmořské výšce 1304 m pod Malým dědem (1368 m). Kdysi tady stával salaš, který nechal v roce 1829 postavit kníže Alois II. Josef z Lichtenštejna. Chata byla postavena v roce 1887 a název má po švýcarském bačovi z původní salaše. Občerstvili jsme se, chvíli si odpočinuli a pokračovali po hřebenovce k rozcestí pod Pradědem, které se nachází pod Velkým dědem (1408 m). Výhled jsme měli jak na Praděd, tak i na Dlouhé Stráně. Pod námi už byl Divoký důl, kterým jsme se chystali sestoupit k Divoké Desné. Jeho území bylo vyhlášené v roce 1955 Státní přírodní rezervací. Dnes je součástí Národní přírodní rezervace Praděd. V rezervaci se nacházejí porosty přirozených svahových, suťových a roklinových lesů. V Divokém dolu hnízdí sokol stěhovavý. Přes lesní světliny a horské louky jsme sestoupili do oblasti lesa, kde převažoval smrk smíchaný s klenem, bukem a javorem. Sestupovali jsme podél potoka, který vytvořil hluboce zaříznuté soutěskovité údolí. Na své cestě k Divoké Desné vytvářel v Divokém dolu četné kaskády a peřeje. Dostali jsme se do oblasti rulových skal, balvanů, balvanových hald a proudů. Přítoky potoka jsme překonávali po romantických dřevěných lávkách. Obdivovali jsme dva vodopády vysoké 2 a 3 m.

Pramen potoka v Divokém dole
Pramen potoka v Divokém dole
Potok v Divokém dole
Potok v Divokém dole
Lávka v Divokém dole
Lávka v Divokém dole
Vodní nádrž Dlouhé stráně - dolní
Vodní nádrž Dlouhé stráně - dolní

Sešli jsme na Hladovou cestu a po ní na rozcestí U Kamenné chaty (860 m). Odtud to už bylo kousek k dolní nádrži přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně. Její výstavba začala už v roce 1978, byla však pozastavena. V roce 1985 byl projekt elerárny modernizovaný a v roce 1989 bylo rozhodnuto o dokončení elektrárny. Do provozu byla uvedená v polovině roku 1996. Elektrárna zabezpečuje stabilitu elektrizační soustavy, tj. rovnováhu mezi aktuální spotřebou a výkonem dodávaným energetickými zdroji. Elektrárna má tak dva režimy - čerpadlový, kdy se voda přečerpává z dolní nádrže do horní nádrže a turbínový, kdy se voda dopravuje z honí nádrže do dolní nádrže. Horní nádrž je v nadmořské výšce 1350 m a dolní nádrž v nadmořské výšce 825 m. Při přečerpání se hladiny obou nádrží změní o více jak 20 m. Elektrárna má dvě reverzní Francisovy turbíny, každou s výkonem 325 MW v turbínovém režimu. V čerpadlovém režimu mají výkon o 13 MW méně.

Pokračovali jsme po modré turistické značce po proudu Divoké Desné. Míjeli jsme ústí Hladového potoka a následně i Borového potoka. Proti jeho proudu jsme se vydali k Borovému vodopádu. Je nejvyšším vodopádem na Šumpersku. Jeho výška je něco málo přes 8 m. Pod vodopádem jsou kaskády a za nimi další vodopád vysoký asi 2 m. Po krátké půlhodinové odbočce z trasy jsme pokračovali k parkovišti a stejnou cestou, jakou jsme přijeli, jsme se vrátili do Žlebu.

Fotogalerie: Pradědská hornatina 1