Úvod / Reportáže / Kalábrie 2002

DALEKO DOMŮ NA SEVER  

Kalábrie v našich vzpomínkách a fotografiích 

Čtrnáct dnů dovolené uběhlo jako voda. Museli jsme se vydat zpět domů. Vůbec se nám nechtělo. V zálivu Policastro bylo nádherně. V 8 hodin ráno jsme předali apartmán a bez problému získali zpět kauci 30 Euro. Naposledy jsme zamávali vrátnému, který nám naposledy zvedl závoru u výjezdu z Villaggio Club Bridge. Naposledy jsme zvedli zrak k ostrovu Dino a dalším dominantám zdejšího zálivu a naposledy jsme zamávali moři, které z nás každý den dělalo pěkně naložené slanečky. Před námi byla dlouhá cesta daleko domů na sever, napříč celou Itálií a Rakouskem. Během pobytu jsme nepotkali jediného Čecha, na cestě zpět jsme už od rána potkávali nám tolik známé (i neznámé díky nesmyslnému značení) české SPZtky.

Z Praia a Mare jsme vystoupali nahoru do hor k bezplatné dálnici vedoucí z Reggio di Calabria do Salerna. U Salerna jsme doplnili žíznivou nádrž našeho Magicu až po okraj. Obsluha Agipu nás tady vybavila plnou hrstí 50-ti centů. Za Salernem jsme odbočili ještě po neplacené dálnici směrem na Avellino, abychom se mohli napojit na méně frekventovanou autostrádu A30, míjející z úctyhodné vzdálenosti Neapol. Vyzvedli jsme si kartu a uháněli na severozápad kolem 1281 m.n.m. vysokého Vesuvu. Pohled to byl úchvatný. Na sjezdu Cápua jsme zaplatili 3,50 Euro za 75 km jízdy po autostrádě. Vzhledem k hustotě dopravy v okolí Neapole se to rozhodně vyplatilo. Odtud jsme pokračovali po Via Appia k Tyrhénskému pobřeží.

V městečku Fórmia byla půlhodinová dopravní zácpa. Nutno podotknout, že jediná na cestě domů. Kolem historického města Gaeta, ležícího u stejnojmenného zálivu, s nádherným přístavem jsme pokračovali střídavě po bezplatných dálnicích a rychlých státních silnicích směrem k Římu. V Římě jsme najeli na bezplatný tříproudový dálniční obchvat a během několika minut jsme se dostali na druhou stranu. Po pěkné silnici SS3 jsme se přenesli do vnitrozemí, do městečka Terni. Tady začínala bezplatná dálnice vedoucí přes Perugii a Cesenu až k Jadranu do Ravenny. Čerpacích stanic zde bylo poskrovnu, některé byly dokonce po šesté hodině večer zavřené. Nádrž se už začala hlásit o svou dávku "Senza Piombo" a tak nám přišel vhod opět Agip. Obsluze jsme vrátili hrst 50-ti centů, kterou jsme nafasovali u stejné firmy u Salerna.

Z Ravenny jsme už pokračovali po nám známé trase přes Mestre, S. Dona, Portogruaro, S. Vito, Gemonu do Tarvisia. Hranici do Rakouska jsme překročili po půlnoci. Dolomitské štíty byly zahaleny rouškou tmy. Najeli jsme na dálnici, dotankovali nádrž a přes Villach, Klagenfurt a Graz jsme dojeli do Vídně. Odtud to bylo jen kousek do Mikulova, kde jsme překročili hranici do České republiky kolem šesté hodiny ráno. Cesta nám trvala přibližně 22 hodin, za dálnice jsme zaplatili jen 3,50 Euro (+260,-Kč za desetidenní rakouskou známku) a za benzín 88 Euro (1/3 nádrže jsme měli už v Praira a Mare a s 1/3 nádrže jsme dojeli). Zpáteční cesta nám připadala pohodlnější a rychlejší než cesta tam.



- Za sluncem přes půl Evropy - Oáza pohody na vrcholu hory - Dolů do neznáma - Moře, vlny, pláže - Okolní příroda a výlety -
- Daleko domů na sever - Fotogalerie - Otázky a odpovědi - Vyhledejte si svoji dovolenou v Kalábrii - Kalábrie (informace na ORBION.CZ) -