Úvod / Reportáže / Gargano 2008

POTŘETÍ NA GARGANO  

Gargano v našich vzpomínkách a fotografiích 

Ve čtvrtek 17. července 2008 v 8:00 hodin jsme vyjížděli z Bučovic na další naši italskou dobrodružnou výpravu. Cílem bylo, stejně jako loni, městečko Mattinata na poloostrově Gargano. Rakouskou dálniční známku, tentokrát dvouměsíční, jsme měli vylepenu už z naší první dovolené v Tyrolsku. Přišla nás na 22,20 EUR. Ještě v České republice jsme natankovali naftu do plné nádrže (50 litrů), v Břeclavi jsme si nakoupili časopisy a nic nám nebránilo překročit hranice s Rakouskem v Poštorné u Břeclavi. Tady bylo stejně jako před dvěma týdny naprosto vymeteno. Drobné mrholení přešlo postupně v hustý déšť. Silnice mezi Reintalem a Großkrutem byla jako vždy prázdná a v dobrém stavu. Na silnici č. 7 vedoucí z Mikulova do Vídně jsme se napojili před Mistelbachem.

Sedmička byla díky stavbě dálnice vedena kudy to jen šlo. Jednou se jelo po staré silnici, podruhé po nově vybudované náhradní silnici. Všude spousta omezení a zatáček. Dalo se to však vydržet. Už se těšíme na dálnici, která tudy brzy povede. Ve Vídni jsme chytli na Brünnerstraße dopravní zácpu, protože i tady běžely stavební práce na plné obrátky. Jakmile jsme se však dostali na dálnici, vše se rozjelo. Zácpa nás moc nezdržela, a tak jsme si to mohli uhánět po A2 dolů na jih do Itálie. Déšť ustal už ve Vídni. Přes Graz, Klagenfurt a Villach jsme se naprosto bez problémů dostali k rakousko - italským hranicím. Na sjezdu Arnoldstein jsme dálnici opustili a vrátili jsme se 2 km zpět do Arnoldsteinu po silnici č. 83. U čerpací stanice Shell jsme dotankovali do plné nádrže za 1,409 EUR/l.

Na dálnici jsme se už nevrátili. Pokračovali jsme po silnici č. 83. Hned v dalším rakouském městečku Thörl byl také Shell, ten už měl ale ceny italské, stejně jako rakouské čerpací stanice na dálnici - nad 1,550 EUR/l. Přejeli jsme hranice a po SS13 jsme klesali nádherným kaňonem říčky Fella ven z Alp. Naskytly se nám kouzelné pohledy na železnici, která si razila cestu kaňonem, stejně tak na dálnici A23. Obě využívaly bohatě stavebních vymožeností - mostů a tunelů. My jsme se stále klikatili kaňonem a kopírovali jsme trasu říčky Fella. Míjeli jsme vesničky s věžičkami kostelíků, malebně zasazené v alpské krajině. Říčka Fella se později vlila do řeky Tagliamento. Poněvadž jsme jeli z kopce a se zařazenou rychlostí bez plynu, jeli jsme většinou zadarmo. Takto jsme dojeli až do Gemony.

V Gemoně jsme najeli na Autostrádu. U mýtné brány jsme si vyzvedli lístek, závora se zvedla, a my jsme měli volnou cestu na kvalitní a širokou dálnici A23. Za Udine jsme se napojili na dálnici A4. Tady už začal provoz houstnout, především díky obrovskému množství kamiónů. Měli jsme štěstí. Nedostali jsme se do zácpy, což se o protisměru říci nedalo. V 17:00 hodin tam stála několikakilometrová kolona. Jeli jsme proti ní prakticky až do Mestre. Před Mestre jsme zaplatili za mýtné 7,20 EUR. Tak jako loni, i letos tady byl jen automat. Do štěrbiny vlevo jsme vložili lístek, na displeji ze zobrazila částka a do dolní štěrbiny jsme vložili desetieurovou bankovku. Vpravo nahoře se ještě otevřela kasička na případné drobné. Do kasičky vpravo dole nám bankomat vysypal drobné zpět.

Od mýtnice navazuje plynule na Autostrádu bezplatná Tangenciála. Opustili jsme ji téměř až za Mestre. Po silnici SS309 jsme tak pokračovali směr Ravenna a Rimini. Tato silnice nebyla přeplněná, dalo se po ní jet plynule. Často však byla rychlost omezena na 50 nebo 70 km/h. Odměnou však byly pohledy na mnohé historické i přírodní skvosty. Na chvíli jsme zahlédli panoráma Benátek, přejížděli jsme přes řeky Brenta, Adige a Pád. Naskytl se nám úchvatný pohled na historické jádro městečka Chioggia, projížděli jsme kolem Valle Bertuzzi a Valli di Comacchio. Před Ravennou jsme zaváhali a v místě, kde jsme měli odbočit na bezplatnou "modrou" dálnici jsme jeli rovně a najeli jsme na "zelenou" Autostrádu D14. Byla bezplatná. Bohužel otočit to šlo až po dlouhých dvaceti kilometrech.

Z dálnice D14 jsme se v Ravenně na bezplatnou "modrou" dálnici napojili už bez problémů. Předtím jsme udělali chybu v tom, že nás vyděsil směr Cesena, Roma. Ten se odpojoval až po několika kilometrech (je to bezplatná dálnice napříč horami do Orte). "Modré" dálnice nejsou v pravém slova smyslu dálnice. Jedná se o čtyřproudovky, na kterých je rychlost omezena na 110 km/h. Jsou v horším stavu a u těch městských se do cesty občas postaví semafor s křižovatkou. Rychle jsme objeli Ravennu a už za soumraku jsme přijížděli po další "modré" dálnici k Rimini. Tady jsme na Rimini sud najeli na Autostrádu A14 a u mýtnice jsme si vyzvedli lístek. Pokračovali jsme ještě za Anconu a někde mezi Anconou a Pescarou jsme zastavili u Autogrillu, abychom se trochu prospali.

K ránu, když ještě většina řidičů kamiónů dospávala, jsme se vydali na poslední úsek naší dlouhé cesty. Minuli jsme Pescaru a po více jak 100 km jsme v šest hodin ráno opustili dálnici u Termoli. Mýtná brána tady byla jen jedna a s obsluhou. Zaplatili jsme tedy bez problému mýtné ve výši 19,70 EUR platební kartou. Po příjezdu na silnici SS16 se nám naskytla nevšední podívaná. Oranžové nebe, bílé moře a na horizontu černé siluety ostrovů Tremiti. Chvíli jsme se kochali tímto nádherným pohledem a potom jsme sjeli k čerpací stanici Q8, kde jsme natankovali. 1,530 EUR/l byla na dlouhou dobu nejnižší cena, kterou jsme viděli. Sice jsme tankovali u "Self service" stojanu, čerpadlář však natankoval sám a za nižší cenu. Platili jsme platební kartou, čtečku měl přímo u stojanu.

Před námi se už vypínalo Promontorio del Gargano se svými tisícimetrovými vrcholy. Po SS16 jsme se k němu přibližovali každou chvíli. Objeli jsme San Severo, stejně tak Fóggii. Po čtyřproudovce SS89 jsme směřovali k Manfredonii. Tady nás předjely dva hasičské vozy s veškerou parádou. O kousek dál jsme byli svědky, jak hasiči zasahovali proti požáru. Hořela tady tráva u silnice a ohrožovala další porosty. Takových požárů jsme na cestě do Manfredonie viděli ještě několik. Za Manfredonií čtyřproudovka skončila a změnila se v normální komunikaci. Před námi byl poslední tunel, dlouhý 2.172 m a vyhloubený pod Monte Saraceno. Za ním se rozkládalo městečko Mattinata, cíl naší cesty a domov na následujících deset nocí.



- Potřetí na Gargano - Kemp Riccio - Mattinata a okolí - Abbazia Pulsano - Monte Sant´ Angelo - Monte Calvo -
- Džípem pralesem - Pěšky pralesem - Akvapark Ippocampo - Domů - Fotogalerie - Otázky a odpovědi -
- Vyhledejte si svoji dovolenou na Garganu -