Úvod / Reportáže / Rosolina Mare 2013

DELTA PÁDU 1  

Delta Pádu v našich vzpomínkách a fotografiích 

Řeka Pád pramení v Západních Alpách, v pohoří Kottické Alpy na úpatí Monte Viso. Jeho pramen je nedaleko Pian del Re v údolí Valle Po, ve výšce 2020 m nad mořem. Se svými 652 km je nejdelší řekou v Itálii. Při své cestě do Jaderského moře protéká čtyřmi regiony - Piemont, Lombardie, Emilia - Romagna a Veneto. Jeho cesta vede přes Torino, Piacenza, Cremona, Ferrara, Porto Viro a do moře se vlévá u vesničky Pila v rozsáhlé bažinaté deltě. Hlavními přítoky jsou Dora Riparia, Dora Baltea, Tanaro, Ticino, Adda a Oglio. Využívá se především v zemědělství na zavlažování. Vodní doprava je možná od města Piacenza. Přítoky a kanály je spojen s jezery Como, Maggiore a Garda. Mnohé povodně, z nichž nejničivější byly v letech 1951 a 1966, si vyžádaly regulaci, stejně jako na Adige.

Delta řeky Pádu je největší mokřadovou oblastí v Itálii a hned po Nilu druhou největší v oblasti Středozemního moře. Rozsáhlá Pádská delta je ohraničena řekami Brenta na severu a Rena na jihu. Deltu tvoří šest aktivních větví - Po di Levante, po di Maistra, Po di Pila, Po di Tolle, Po di Gnocca a Po di Goro. Součástí jsou dvě zátoky - Sacca Canarin a Sacca Scardovari, sedm lagun - Caleri, Vallona, Barbamarco, Batteria, Burcio, Basson, Bonelli, Levante a 24 rybích farem. Nedílnou součástí je rozsáhlá flóra a fauna. Roste tam více jak 1000 druhů rostlin a žije tam více jak 300 druhů stálých i stěhovavých ptáků a dalších živočichů. Přírodní ekosystémy na území Delty Pádu byly v roce 1999 zapsány na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

Do přírodního parku Delty Pádu jsme podnikli dvě výpravy. První (druhá) vedla do oblasti ohraničené dvěma větvemi - Po di Levante a Po di Maistra. Za městečkem Rosolina jsme přejeli Po di Levante a ze silnice SS309 jsme odbočili směr Marina di Porto Levante. Silnice SP64 nás dovedla mezi poli a v blízkosti rybích farem Valle Venier, Valle Sagreda, Valle Pozzattini, Valle Sacchetta, Valle Bagliona a v závěru i podél samotného Po di Levante do Porto Levante, kde jsme v blízkosti přístavu Marina di Porto Levante zaparkovali. Přístav nabízí 520 míst pro zakotvení a širokou škálu služeb. Prošli jsme se po vlnolamu směřujícím do laguny Vallona, která je od Jadranu oddělena přírodní bariérou Scano Cavallari a ústí do ní Po di Levante. Z blízka jsme sledovali volavku stříbřitou.

Z Porto Levante jsme se vydali po jedné z nejatraktivnějších cest mezi rybími farmami - Via delle Valli Sud. Klikatí se podél Laguna Vallona, Valle Bagliona, Valle San Leonardo, Valle Scanerello a Valle Ca´ Pisani, odkud kopíruje další větev delty Pádu - Po di Maistra. Silnice byla velmi úzká, provoz zde však byl téměř nulový. Nabízely se nám nespočetném pohledy na Valle Bagliona. Zpočátku jsme jeli kolem oblasti fosilních dun, oddělující chráněnou část Valle Bagliona od Laguna Vallona. Jsou to zbytky starého pobřeží, porostlé jalovcem a rakytníkem, částečně zalesněné. Tato oblast se stala domovem několika druhů sov, dravců a pěvců, ze savců nutrií, ježků, kun a lasiček. Ruiny staveb a zbytky vavřínu, vinné revy a ovocných stromů připomínaly dřívější osídlení z 80. let minulého století.

Silnice se stočila doprava a před námi se otevřel pohled na vodní plochu Valle Bagliona, v této části se jedná o oblast určenou k lovu. Rybí farmy jsou braktická prostředí, kde poměr slané a sladké vody uměle upravují propustě. Jeden cyklus chovu ryb trvá přibližně tři až čtyři roky. Slovo "valle" z názvů rybích farem pochází z latinského "vallum" - hráze. Právě hráze oddělují vodní plochy jednotlivých rybích farem. Valle Bagliona se zaměřuje na chov mořčáka, často nazývaného mořským vlkem, pražmy, parmice a krevet. Podél sílnice se vinul jeden z mnoha vedlejších kanálů, které se používají pro vnitřní cirkulaci vody a pro zimování ryb. Valle Bagliona je domovem velkého množství vodních ptáků. Oblast byla poseta typickými stavbami - Cason de Vale.

Dojeli jsme k jednomu z míst vybudovaných pro pozorování ptáků na hladině Laguna Vallona. Bylo zde parkoviště, informační tabule a lavečky se stoly pro piknik. Vyšli jsme po schůdcích na hráz a před námi se rozprostřela jižní část Laguna Vallona v celé své kráse. Laguna je pánví braktické vody, v některých místech jen několik centimetrů hluboké, ohraničené směrem k moři písečnými dunami a písčinami a na straně řeky močály nebo mělčinami bahna a písku zaplavovanými přílivy. Spatřili jsme několik bonelli - bahnitých ostrůvků sedimentárního původu. A samozřejmě obrovské množství rybářských systémů a všudypřítomného vodního ptactva. Na obzoru jsme sledovali stavební dominantu delty Pádu - komín tepelné elektrárny energetické skupiny Enel.

Pokračovali jsme podél Valle Bagliona a Laguna Vallona až k místu, kde silnice prudce zabočila doleva. Tady byly odvodňovací vpustě do Laguna Vallona. Po pravé straně se nám už ukazovala další tradiční rybí farma - Valle San Leonardo se starým statkem. O kousek dál jsme opět zastavili na místě, kde bylo možné sledovat ptáky na Laguna Vallona. K dalšímu takovému místu jsme se přemístili mezi Valle Scanarello a Valle San Leonardo. Bylo vybavené stolečky a lavečkami pro piknik. Po schůdcích jsme vystoupili na hráz a pozorovali Valle Scanarello. Mezi úrodnými políčky, přes samotu Barchessa Ravagnan a kolem restaurace Ristorante Oasi Val Pisani jsme dojeli k Po di Maistra. Cestou jsme dávali přednost nutrii říční, která přecházela svým vlastním tempem komunikaci.

Před námi byla poslední zastávka této výpravy - Golena di Ca´ Pisani. Tato lužní niva se rozkládá na ploše přibližně 43 ha. Původně zde byla rybí farma zaměřená na parmici, mořčáka a úhoře. V posledních letech bylo na tomto místě s pomocí regionálních i evropských prostředků postaveno návštěvnické centrum, observatoře pro pozorování ptáků a oblast byla protkána několika naučnými stezkami. Lužní niva se stala vyhledávaným místem mnoha druhů ptactva. Pozorovat je možné zejména mnoho druhů volavek, pisilu čáponohou, vlhu pestrou, potápku roháče, motáka pochopa, kvakoše nočního, strakapouda velkého, dudka chocholatého, cetii jižní a mnoho dalších. Z rostlin zde dominuje rákos, ze stromů vrba, topol, olše a dub, z keřů netvařec a ostružiník.

Zaparkovali jsme na parkovišti u Ristorante al Cason di Valle, které se nachází přes silnici naproti vstupu do Golena di Ca´ Pisani. V samotné lužní nivě jsme však neměli štěstí. Čekala nás uzamčená vstupní brána. Areál bývá otevřený od 1. dubna do 15. června a od 1. září do 31. října. Navíc jen v sobotu a v neděli v době od 10:30 do 12:30 a od 15:30 do 17:30. Vstupné je 2,50 EUR za osobu a vstup je povolen jen s průvodcem. Viděli jsme, že celý areál je velice pečlivě udržovaný a návštěva musí být nezapomenutelným zážitkem. Kousek za Ca´ Pisani jsme se napojili na silnici SP37, která nás podél Po di Venezia přivedla do Porto Viro, odkud jsme už jeli po SS309 do Rosolina. Tady jsme v IperLando nakoupili a vrátili se do Rosolina Mare, abychom prožili zbytek dne u moře.



- Na sever Itálie - Rosapineta Nord - Rosolina Mare - Botanická zahrada - Adige - Chioggia - Delta Pádu 1 - Delta Pádu 2 - Cesta domů -
- Fotogalerie - Otázky a odpovědi - Vyhledejte si svoji dovolenou v Rosolina Mare -