Úvod / Reportáže / Rosolina Mare 2013

CHIOGGIA  

Chioggia v našich vzpomínkách a fotografiích 

Chioggia leží na malebném ostrově na jižním vstupu do Benátské laguny, přibližně 25 kilometrů od Benátek. Pobřežní část se nazývá Sottomarina. Ze západu je město ohraničeno Benátskou lagunou, z východu Jaderským mořem a z jihu řekou Brentou. Půdorys připomíná tvarem rybí ploutev. Město měnilo během historie svůj název z Clodia, Cluza, Clugia, Chiozza až na současný Chioggia. Nejstarší doklad názvu Chioggia je z šestého století, kdy bylo město součástí Byzantské říše. Město bylo několikrát zničeno. Největší rozmach zažívá od 9. století, kdy začalo obchodovat se solí. V roce 1378 bylo město dobyto Janovem, v roce 1380 Benátkami. Ty ho od roku 1412 plně ovládly. Po pádu Benátek v roce 1797 ovládla město Francie a až do roku 1866 Rakousko, kdy ho převzalo Italské království.

Výlet do městečka Chioggia, který jsme neuskutečnili z důvodu silné bouřky, jsme podnikli hned následující den odpoledne. Zaparkovali jsme na parkovišti Borgo San Giovanni, kde se parkovné pohybuje od 0,50 EUR za hodinu do 2,50 EUR za celý den. Parkoviště provozuje společnost SST a v době 7:45 - 9:45, 12:45 - 14:45 a 16:45 - 20:45 lze z tohoto parkoviště využít každých 5 minut bezplatnou dopravu kyvadlovými autobusy do centra. Mimo tuto dobu by měly odvézt zdarma městské autobusy. Jízdenku nahrazuje parkovací lístek a platí maximálně pro čtyři osoby. My jsme tuto možnost nevyužili a rozhodli jsme se jít přibližně 1 km do centra pěšky. Během dvaceti minut, kdy měla doprava ještě fungovat, jsme po cestě žádný kyvadlový autobus neviděli :-)

V parkovacím automatu, který vypadá a funguje stejně jako parkovací automaty v našich městech, jsme si předplatili parkovné na tři hodiny za 1,50 EUR (lístek). První automat nefungoval, zřejmě ho poškodil strom, který tady spadl při včerejší bouřce a který už rozřezali a zpracovali. O několik desítek metrů dál, v areálu ACTV, byl už funkční automat. Vydali jsme se směrem do centra po Viale Stazione. Po pravé straně jsme míjeli hřbitov s kostelem Chiesa del Cimitero, za ním fotbalový stadion a po levé straně vlakové nádraží. Po pravé straně jsme obdivovali nádhernou Lagunu del Lusenzo, kolem které je vybudovaná pěší promenáda o délce 5,3 km. Je to naučná stezka pro pozorování flóry a fauny, ale také ke sportování. Přes Ponte Cavanis jsme se dostali do historického centra. [mapa]

První historická budova se nám představila po pravé straně - Museo Civico della Laguna Sud. Toto muzeum archeologie a etnografie oblasti laguny sídlí v bývalém klášteře sv. Františka. Podél Canale Vena jsme došli k Porta Garibaldi. Tento vchod do města s obloukovou konstrukcí pochází z roku 1530 a byl původně součástí opevnění města. Za branou začíná hlavní tepna historické části města - Corso del Popolo. V této chvíli jsme mírně odbočili z trasy a prošli jsme se kolem Canale Perottolo na Piazza Vescovile. Na malebném nábřeží s balustrádou a sochami z 18. století stojí pozůstatky radnice, která byla zničena v roce 1817. Díky soše madony s dítětem - Madonna con Bambino - se tato nejcharakterističtější část města nazývá Refugium peccatorum.

Pokračovali jsme po Corso del Popolo. Po levé straně stál Duomo, Cattedrale di Santa Maria Assunta. Katedrála byla postavena ve dvanáctém století, když bylo biskupství přemístěno z Malamocco do Chioggia. V roce 1623 byla zničena požárem. V následujícím roce byly zahájeny práce na nové katedrále podle projektu Baldassere Longhena. Vedle katedrály stojí starobylá románská zvonice z roku 1347. Nad vchodem je basreliéf připomínající návštěvu Chioggia papežem Alessandro III v roce 1178. Následoval chrám Tempietto di San Martino v benátském gotickém slohu s osmibokou kopulí, postavený v roce 1392. Další kostel po levé straně - Chiesa di San Francesco delle Muneghette - pochází z roku 1385. Původně zde byl klášter, v současné době policie.

Po levé straně už začínaly domy s podloubím, s mnoha obchůdky a kavárnami. Příjemné útočiště před pražícím sluncem. Po pravé straně jsme obdivovali další kostel - Chiesa di S. Giacomo, baziliku sv. Jakuba. Původně zde stál starý románský kostel se třemi loděmi, ten byl však zbořen a postaven nový kolem roku 1740 a až v roce 1790 byl vysvěcen. Bazilikou se stal v roce 1806. Ve dvoře bylo vidět dvě nádherné věže. Hned vedle kostela stála historická budova Monte di Pieta a za ní mramorové sousoší (Menegheto, Nane a Filippo) podepírající stožár. Pochází z roku 1713. Na stožáru vlála italská vlajka stažená na půl žerdi, k uctění památky obětí nedělní tragické nehody autobusu na A16. Následovala neoklasicistní budova radnice na masivním sloupoví s významnými uměleckými díly uvnitř.

Hned za radnicí stojí Palazzo Granairo, jedna z nejstarších budov ve městě. Byla postavena v roce 1322 v gotickém slohu. Původně sloužila k ukládání obilí. O kousek dál ve směru naší cesty nás už vítala románská zvonice z přelomu jedenáctého a dvanáctého století. Tato přibližně 30 metrů vysoká stavba sloužila jako obranná vojenská rozhledna. Zajímavostí jsou jedinečné hodiny vytvořené v dílně Giovanni Dondi, jedny z nejstarších věžních hodin na světě. Hned vedle stojí kostel Chiesa di Sant´ Andrea z roku 1743 s barokní fasádou. To už jsme se pomalu blížíli ke konci Corso del Popolo, k náměstíčku Piazzetta Vigo se symbolem města Chioggia - sloupem Colonna Vigo. Sloup z řeckého mramoru stojí na čtvercovém podstavci. Nahoře je lev sv. Marka, známý jako "el gato".

Z Piazzetta Vigo odplouvá pravidelná linka ACTV č. 11 přes Pellestrina na ostrov Lido. Odplouvá odtud také jednou denně linka č. 19 do Benátek na San Marco, na ní však neplatí tarify ACTV. Z Piazzeta Vigo jsme přešli po mostě Ponte di Vigo na druhou stranu Canale Vena. Tento nejkrásnější most v Chioggia byl postaven z kamene v roce 1685 a v roce 1762 byl ozdoben mramorem dovezeným z Istrie. Tajemnou uličkou Calle Santa Croce jsme přešli až na ostrov Isola San Domenico přes stejnojmenný most. Ostrov byl nejdříve benediktínský, později dominikánský. V roce 1287 zde byl postaven klášter a kostel. Původní románský kostel byl v roce 1745 přestavěn. Vrátili jsme se zpět ke Canale Vena, přes který vede celkem devět mostů. Podél kanálu jsme se vraceli zpět k Laguna del Lusenzo.

Na půl cesty mezi Ponte Vigo a Ponte Caneva jsme obdivovali Palazzo Grassi. Palác byl postaven podle projektu architekta Andrea Tirali v letech 1703 až 1714. Palác nese jméno rodiny bohatých obchodníků, patriotů města. V současné době je sídlem významných výstav. Hned za mostem Ponte Caneva stojí další palác Palazzo Lisatti. Do dnešní podoby byl přestavěn v roce 1560. Byl domovem významných šlechtických rodů a osobností, které formovaly historii města Chioggia. V současné době se zde pořádají výstavy a kulturní akce. A to už jsme přišli ke třetímu mostu - Ponte S. Andrea. Vede přes Canale Vena přímo ke kostelu Chiesa di Sant´ Andrea, který jsme si tak mohli prohlédnout i z druhé strany. A také na náměstíčko vlevo - Piazza Granaio - s rybí tržnicí.

Přešli jsme k mostu Ponte della Pescheria. Ten směřoval mezi radnicí a Pallazo Greanairo k Corso del Popolo. O kousek dál jsme pohledem do ulice Calle S. Caterina obdivovali věž kostela Chiesa di S. Caterina. Před dalším mostem, Ponte Filippini, stojí kostel Chiesa di Filippini z roku 1722. Nejlépe jsme si ho prohlédli z protilehlého nábřeží s lavičkami. Před kostelem bývá menší trh. Za mostem se nám už delší dobu představoval další kostel - Chiesa di Santa Trinita. Byl postaven v roce 1705 rekonstrukcí kostela z 16. století podle projektu Andrea Tirali, který navrhl dlažbu na Piazza San Marco v Benátkách. Podloubím podél Canale Vena a dalších čtyř mostů - Ponte S. Giacomo, Ponte Scarpe, Ponte Zitelle a Ponte Cucagna - jsme se dostali k Porta Garibaldi a zpět k parkovišti.



- Na sever Itálie - Rosapineta Nord - Rosolina Mare - Botanická zahrada - Adige - Chioggia - Delta Pádu 1 - Delta Pádu 2 - Cesta domů -
- Fotogalerie - Otázky a odpovědi - Vyhledejte si svoji dovolenou v Rosolina Mare -