Úvod / Komentáře ZABÍJAČKA 

O zabíjačce nemusí téct jen krev z prasete. O tom se přesvědčil náš soused, který se rozhodl uspořádat svoji první domácí zabijačku. Stalo se to v době, kdy jsem byla ještě malá holčička. Bydlela jsem v malém městečku, kde se zabíjačky konaly skoro v každé druhé rodině. Dříve se prase nestřílelo, jak je tomu nyní, ale přímo mu byla přeříznuta tepna pod krkem. "Když to zvládnou sousedi, zvládnu to i já!" prohlásil soused a rozhodl se podříznout prase sám.

Sousedova početná rodina se začala sjíždět už den dopředu aby připravili vše, co předem připravit jde. Za ranního rozbřesku se od souseda začal vinout kouř a rozléval se po okolí. Pod kotli praskalo dřevo a voda v nich začala vřít. Všichni už byli na svých místech nachystání k slavnostnímu okamžiku.

Chlapi vyvedli pašíka ze chléva a po chvíli vzájemného přetahování ho povalili na zem. Jenže co osud nechtěl! Když mělo dojít k rozhodujícímu bodnutí prasete pod krk, prase uhnulo a nůž s nabroušeným ostřím se zapíchnul sousedovi přímo do lýtka. Bolest byla tak ukrutná, že soused omdlel a probudil se v nemocnici, kam byl převezen. Pašík mezi tím vítězoslavně odkráčel zpět do chléva.

Díky sousedce, která zazvonila u našich dveří s prosíkem, aby můj otec zabil jejich prase, se nakonec všichni dočkali voňavých jitrniček, libové tlačenky a ostatních pochoutek.

7. června 2008 (20:32)