Úvod / Komentáře ŠARKA ŠVESTKY A OBALEČ ŠVESTKOVÝ 

ŠARKA ŠVESTKY

Šarka švestky (Plum pox virus, PPV) je hospodářsky nejškodlivější virové onemocnění ovocných dřevin. U náchylných odrůd dochází k trvalému nepříznivému ovlivnění kvality a množství sklizně až k úplnému znehodnocení úrody. Škodlivost se významně liší podle náchylnosti odrůd. K největším škodám dochází, pokud jsou napadeny mladé stromy (Hluchý et. al, 1997).

Původce onemocnění

Šarka švestek je vláknitý virus. Systematicky se řadí do rodu Potyvirus a čeledě Potyvirideae (Nečas, Krška, 2006). Viry z čeledi Potyviridae infikují velké množství jednoletých, dvouletých i vytrvalých, dvouděložných i jednoděložných rostlin, bylin i dřevin. Tyto viry jsou charakterizovány vláknitými částicemi 700 až 800 nanometrů dlouhými a 13 až 15 nm tlustými, viditelnými pouze v elektronovém mikroskopu. Virus šarky švestky má částice 750 nm dlouhé a 13 nm tlusté (Polák, 2008). Dnes je známo několik sérotypů, např. Dideron (D), Markus (M), El Amar (EA), Sweet Cherry (C). (Nečas, Krška, 2006) Diagnostika, objektivní stanovení PPV se provádí biologickými, sérologickými a molekulárními metodami. Subjektivní postup, diagnostika viru a choroby vizuelním hodnocením příznaků není pro spolehlivé stanovení viru vhodný. Důvodem je značná variabilita příznaků, které se projevují v závislosti jak na druhu a odrůdě dané ovocné dřeviny, tak na kmenu viru (Polák, 2008).

Výskyt

První pozorování výskytu šarky se datují již do let 1915 - 1616 do Makedonie, Bosny a Hercegoviny (Chod, Chodová, 2008). Na švestkách byla poprvé popsána v Bulharsku v roce 1917 (Polák, 2008) u široce pěstované odrůdy Kjustendil (Polák, 2002). V Československu jsou první výskyty choroby tradovány z Chrudimska ve 40. létech minulého století, dokladovaná první vědecká pozorování šarky jsou z roku 1952 a byla publikována Smolákem a Novákem v roce 1956. Virus šarky švestky se šířil z jihovýchodní Evropy na západ a sever kontinentu tak, že v nejzápadnějším cípu Evropy, v Portugalsku byl zjištěn v roce 1983. V některých státech byly první výskyty viru zjištěny včas, takže ohniska infekce mohla být úplně zlikvidována, např. ve Švýcarsku a Holandsku. Do Holandska však byla tato choroba nejméně dvakrát reimportována. V osmdesátých létech byla šarka prokázána i v severní Africe, v Malé Asii, a v devadesátých létech v Jižní Americe v Chile (Polák, 2008). V roce 1999 v USA - Pensylvánie a v roce 2000 v Kanadě - Ontario (Polák, 2002). Neověřené výskyty byly prezentovány v Indii a Číně. Šíření viru dále pokračuje, naposled byl prokázán v Argentině. Jediným světadílem, kde šarka nebyla dosud zjištěna je Austrálie a Nový Záland, především díky striktním karantenním opatřením při dovozu živých rostlin z jiných světadílů (Polák, 2008).

V roce 2002 byl proveden průzkum na rozšíření viru šarky švestky v České republice. Virus šarky švestky (PPV) je široce rozšířen na švestkách a myrobalánech v západních, středních a východních Čechách a na severozápadní, střední, severovýchodní a jihozápadní Moravě. Nízký a sporadický výskyt PPV je pouze v jižních Čechách a částečně také na jižní Moravě. Jako hlavní zdroje a rezervoáry infekce PPV v České republice byly zjištěny přirozeně rostoucí švestky a myrobalány a švestky rostoucí podél silnic. Výskyt PPV na trnkách je omezen na oblasti se silným a dlouhodobým rozšířením viru. Proto trnka není primárním, ale pouze sekundárním zdrojem PPV. Třešně a višně na lokalitách středních a západních Čech a na jižní Moravě jsou šarky prosté. Přítomnost kmenu PPV-C nebyla dosud na území ČR prokázána. Přítomnost kmenu PPV-M byla prokázána ve dvou stromech švestky a v jednom stromu slívy. Kromě toho byla přítomnost PPV-M prokázána v jednom sadu meruněk a v jednom sadu broskvoní vysazených z importovaného školkařského materiálu. Absence nebo velmi nízký výskyt kmenu PPV-M ve spontánních hostitelích PPV indikuje původ a dlouhodobé rozšíření kmenu PPV-D na území ČR, zatímco PPV-M byl introdukován nedávno (Polák, 2002).

Biologie

Šarka švestky je přenosná při vegetativním množení (roub, očko, vegetativní podnož), mšicemi a v malém podílu i semenem. Vektory jsou především mšice broskvoňová, mšice švestková, mšice slivová, mšice bodláková, mšice chmelová a další. Přenos je kontaminativní a neperzistentní. Mšice přenášejí virus mechanicky na savém ústrojí a rychle pozbývají infekčnost. Jednotlivé druhy mšic jsou různě efektivními přenašeči viru šarky. Významnou roli má i atraktivnost druhů a odrůd pro mšice. Mladé stromy jsou k infekci vnímavější než stromy staré (Hluchý et. al, 1997).

Okruh hostitelských rostlin

Významné škody bývají na slivoních, meruňkách a broskvoních, patogen napadá i myrobalán, třešně, višně, trnky a další druhy rodu Prunus (Hrudová, 2006). Vyskytuje se i na bylinách (Nečas, Krška, 2006).

Příznaky napadení

Příznaky napadení jsou velmi variabilní a často se liší podle druhu a odrůdy hostitele (Hrudová, 2006).

U slivoně jsou příznaky onemocnění na listech, plodech a vyjímečně i na peckách. Na listech vznikají světlé až žlutozelené skvrny, kroužky, proužky a ornamentální kresby. Okraje skvrn nejsou ostře ohraničeny, jsou difúzní. Příznaky jsou na listech zřetelné již od května, u většiny odrůd se v pozdním létě intenzita příznaků zmenšuje. U některých odrůd se skvrny nebo okraje skvrn koncem léta zbarvují červenofialově nebo hnědofialově. U velmi náchylných odrůd dochází i k nekrózám (Hluchý et. al, 1997). Listy žloutnou a opadávají (Nečas, Krška, 2006). Vyjímečně dochází také k retardaci růstu. Příznaky na plodech se obvykle projevují v období počátku dozrávání. U náchylných odrůd dochází k dřívějšímu vybarvování, projevují se na nich kresby v podobě skvrn, kroužků nebo proužků, které postupně propadají. Vzniká tak typický neštovičný povrch plodů. Příznaky na plodech jsou nejlépe znatelné po setření voskového povlaku z povrchu plodů. Dužnina v místě propadlin je červenohnědá, nekrotická a pevně drží při pecce. Postižené plody obvykle předčasně opadávají. Obsahují méně cukru i kyselin a jsou bezcenné. U méně citlivých odrůd jsou typické příznaky na listech, na plodech se projevují jen mapovité kresby, k propadání a poškození dužniny a k předčasnému opadu plodů nedochází (Hluchý et. al, 1997).

U meruňky jsou příznaky na listech, plodech a peckách. Na listech vznikají světle zelené skvrny, kroužky nebo nejčastěji proužky, které obvykle široce lemují hlavní nervaturu. U velmi náchylných odrůd a často i u semenáčů se v závěru léta okraje skvrn i celé skvrny zbarvují fialovohnědě a vyjímečně i nekrotizují. Na plodech se v období zralosti nejčastěji objevují mramorovité kresby a mírné zhrbolacení. Vyjímečně dochází k výrazným deformacím a k nekrózám dužniny. Na peckách jsou typické světlozelené skvrny, kroužky a kresby (Hluchý et. al, 1997).

U broskvoně jsou příznaky šarky na listech a na plodech (Hluchý et. al, 1997). Listové projevy jsou viditelné pouze u velmi citlivých odrůd (Nečas, Krška, 2006). Na listech se projevují světlozelené až žlutozelené proužky, které úzce lemují žilky, nebo různě utvářené kresby. Příznaky jsou zřetelné jen na nejstarších bazálních listech a v letních měsících obvykle mizí. Na plodech vznikají kroužky nebo mapovité a mramorovité kresby. Vyjímečně dochází k deformacím plodu. Příznaky v průběhu let významně kolísají. Pokud jsou infikovány starší stromy, je časté dlouhodobé parciální onemocnění (Hluchý et. al, 1997).

Pseudošarka

Pseudošarka je choroba, která vyvolává podobné symptomy na plodech švestky jako šarka. Jedním z původců pseudošarky může být virus tmavozelené kropenatosti (Dark green sunken mottle virus). Rovněž nedávný nález viru mozaiky tabáku v listech švestky připouští možnost, že tento virus by mohl být odpovědný za pseudopox syndrom. V posledních letech bylo zjištěno, že na listech slivoní se objevují různé skvrnitosti podobné těm, které vyvolává PPV. Tyto příznaky mohou být vyvolány též při napadení jinými viry, jako je virus mozaiky jabloně (Apple mosaic virus), virus nekrotické kroužkovitosti švestky (Prunus necrotic ringspot virus) nebo nevhodně zvolená aplikace a koncentrace herbicidních látek. Podle symptomů šarky mohou být příznaky vyvolány i virem chlorotické skvrnitosti jabloně. První nálezy tohoto viru jsou známy v Anglii. Posnette a Ellenberger v souvislosti s šarkou izoloval kmen Chlorotic leaf spot virus. Virus byl identický s kmenem viru chlorotické skvrnitosti jabloně. U nás Novák a Lanzová izolovali ze stromu s příznaky, připomínajícími pseudošarku, virus zakrslosti rajčete (Tomato bushy stunt virus - TBSV). Izoláty byly sérologicky příbuzní s TBSV , který byl izolován z rostlin petúnie a artyčoku. Příznaky pseudošarky se projevují v některých případech vpadlými skvrnami, světle zelenými proužky na listech a předčasným zráním plodů. Zahnědlé části pletiva listů nebyly pozorovatelné v dužnině plodů (Chod, Chodová, 2008).

Agrotechnická opatření a ochrana

Zamezení šíření hmyzích vektorů, dodržování certifikačního schématu při výrobě ovocné sadby s použitím VF a VT rozmnožovacího materiálu a rezistentních - tolerantních odrůd (Nečas, Krška, 2006). Zatím je bohužel k dispozici jediná k šarce imunní odrůda meruňky Harlayne, imunní odrůdy švestky a broskvoně neexistují (Polák 2008). U slivoní jsou tolerantní Čačanská lepotica, Čačanská najbolja, Gabrovská, Nancyská mirabelka a Wazonova. Vysoce tolerantní je většina typů Durancie. U meruněk jsou tolerantní Early Orange, Henderson, Stella, Sunulo, Weecot a další. Významná je lokalizace výsadeb mimo oblasti plošného výskytu a zajištění izolace nových výsadeb od výskytu šarky. Za efektivní je považována izolace 500 až 800 m od výskytu. Významná je racionální ochrana proti mšicím, včetně ochrany proti podzimním výskytům mšic (Hluchý et. al, 1997).

OBALEČ ŠVESTKOVÝ

Obaleč švestkový (Cydia Funebrana) je jedním z klíčových škůdců slivoní (Hluchý et. al, 1997).

Původce poškození

Obaleč švestkový patří do třídy Insecta, řádu Lepidoptera, čeledě Tortricidae. Tento malý motýlek je dlouhý 6 až 7 mm (Nečas, Krška, 2006) a v rozpětí křídel měří 13 až 15 mm (Hrudová, 2006). Přední křídla jsou tmavě fialově-hnědá, tmavá, jednobarevná. Vajíčka jsou plochá, vypouklá a průhledná. Housenky jsou štíhlé, rezavě červené, dlouhé 10 mm (Nečas, Krška, 2006). Obaleč švestkový má u nás ročně dvě generace (Hrudová, 2006). Počet generací se v různých zemí liší - od severu k jihu. Jedna generace se objevuje v Anglii, v Polsku a na Ukrajině, tři generace se vyskytují v Maďarsku, v zemích bývalého Sovětského svazu (Venette et. al, 2003).

Výskyt

Obaleč švestkový se nejvíce rozšířil v celé Evropě, v Eurasii, v zemích bývalého Sovětského svazu, v Indii a na Dálném východě. V poslední době se v USA provádějí průzkumy, které předpovídají pravděpodobné rozšíření tohoto škůdce i v USA (Venette et. al, 2003).

Biologie

U obaleče švestkového se přezimující housenky kuklí na jaře (Kazda et. al, 2001). Po 30 až 60 dnech, podle teploty, se z nich líhnou motýli. Je to asi 20 dní po opadání květních plátků švestek (Nečas, Krška, 2006). K páření dochází v ranních hodinách, 2 hodiny před východem slunce (Venette et. al, 2003). Oplodněné samičky kladou plochá vajíčka jednotlivě na stranu plodu, která je přivrácena k zemi (Kazda et. al, 2001). Asi po 4 až 8 dnech se z vajíček líhnou housenky a zhotoví si na plodu síťku, které se přidržují při ožírání plodu. Vývoj housenek trvá 24 až 32 dní. Dorostlé housenky opouštějí plody (Nečas, Krška, 2006), dokončují vývoj na spadaných plodech (Kazda et. al, 2001), zavrtávají se do půdy, kde si v hloubce 4 až 5 cm spřádají zámotek, v němž se kuklí. Kukla se vyvíjí 10 až 12 dní a motýli začínají vylétat v druhé polovině července. Oplodněné samičky kladou vajíčka na vyvinuté plody, obvykle na stranu obrácenou dolů. Po 11 až 16 dnech se z vajíček líhnou housenky, které ihned pronikají do plodů a vyžírají dužinu kolem pecky. Housenky se vyvíjejí 20 až 24 dní. Vylézají pak z plodů a uchylují se pod kůru nebo do jiných úkrytů, kde si spřádají zámotky, v nichž přezimují (Nečas, Krška, 2006).

Okruh hostitelských rostlin

Škůdce byl prokázán již ve všech peckovinách z rodu Prunus (Nečas, Krška, 2006). Housenky některých populací mohou poškozovat i slupku jablek (Hrudová, 2006). K dalším tzv. sekundárním hostitelům patří mandloň obecná, ořešák královský, kaštanovník jedlý a hrušeň obecná (Venette et. al, 2003).

Příznaky napadení

Housenky obaleče švestkového způsobují červivost švestek a slív. V místě, kudy housenka vnikla do plodu je na povrchu plodu zaschlá kapička čiré klovatiny. Housenky první generace způsobují opad plodů. Housenky druhé generace vyvolávají červivost plodů. Chodby housenek směřují k peckám a uvnitř této švestky či slívy je většinou housenka a trus (Hluchý et. al, 1997).

Agrotechnická opatření a ochrana

Pokud je sledován nadprahový (15 motýlů za 3 až 4 dny) let samců do feromonových lapáků, provede se ošetření po vyvrcholení výrazné letové vlny (Nečas, Krška, 2006). V tomto případě je důležitý výběr feromonů, aby se minimalizovalo polapení škůdců jiných (necílových) druhů a tím zkreslení dat pro signalizaci ošetření. Proto je důležité vědět, jaké feromony mohou přitahovat necílové druhy a proč k tomu dochází (špatná odpověď samců na chemický signál, přítomnost příměsí ve feromonu). Na základě toho pak použít vhodné feromony (Hrudová, 2003). Proti obaleči švestkovému se také ošetřuje při zjištění nejméně dvou vajíček na 100 náhodně odebraných plodů (Nečas, Krška, 2006). Používají se inhibitory syntézy chitinu a juvenoidy. Preparáty na bázi B. thuringiensis vykázaly v pokusech účinnost zhruba 50 až 70 %. Nepřímou ochranou je pěstování rannějších odrůd švestek. Kuklící se housenky jsou v půdě napadány etnomopatogenními hlísticemi a houbami (Hluchý et. al, 1997).

POUŽITÁ LITERATURA

01. HLUCHÝ, M.; ACKERMANN, P.; ZACHARDA, M. ; BAGAR, M. ; JETMAROVÁ, E; VANEK, G. Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné. 1. vyd. Brno : Biocont Laboratory s.r.o., 1997. 428 s. ISBN 80-901874-2-1.

02. HRUDOVÁ, E. The Presence of Non - target Lepidopteran Species in Pheromone Traps for Fruit Tortricid Moths [online]. Plant Protection Science. Vol. 39, No. 4: 126-131 [Praha (Česká republika)]: Institute of Agricultural Economics and Information 2002 [cit. 23. února 2009].
Dostupné na World Wide Web: <http://www.cazv.cz/2003/OR4_03/2-Hrudova.pdf>.

03. HRUDOVÁ, E.; POKORNÝ, R.; VÍCHOVÁ, J. Integrovaná ochrana rostlin. 1. vyd. Brno : Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 153 s. ISBN 80-7157-980-7.

04. CHOD, J; CHODOVÁ, D. Historie výskytu a rozšíření šarky švestky v České republice a v evropských státech I. [online]. Zahradaweb.cz. [Praha (Česká republika)]: Profi Press s.r.o. 2008 [cit. 23. února 2009]. ISSN 1214-763X.
Dostupné na World Wide Web: <http://www.zahradaweb.cz/projekt/clanek.asp?cid=2175&pid=2>.

05. KAZDA, J.; JINDRA, Z.; KABÍČEK, J. ; PROKINOVÁ, E. ; RYŠÁNEK, P; STEJSKAL, V. Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. 2. vyd. Praha : Farmář - zemědělec, 2001. 148 s. ISBN 80-902413-3-6.

06. NEČAS, T.; KRŠKA, B. Obaleč švestkový [online]. Interaktivní databáze chorob a škůdců ovocných plodin. [Brno (Česká republika)]: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně 2006 [cit. 10. února 2009].
Dostupné na World Wide Web: <http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/aplikace/soubory/obalec_svestkovy.pdf>.

07. NEČAS, T.; KRŠKA, B. Šarka švestek [online]. Interaktivní databáze chorob a škůdců ovocných plodin. [Brno (Česká republika)]: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně 2006 [cit. 10. února 2009].
Dostupné na World Wide Web: <http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/aplikace/soubory/ppv.pdf>.

08. POLÁK, J. Distribution of Plum pox virus in the Czech Republic [online]. Plant Protection Science. Vol. 38, No. 3: 98-102 [Praha (Česká republika)]: Institute of Agricultural Economics and Information 2002 [cit. 20. února 2009].
Dostupné na World Wide Web: <http://www.cazv.cz/2003/2002/ochr3_02/Pol%C3%A1k.pdf>.

09. POLÁK, J. Virus šarky švestky - nejškodlivější virus peckovin v České republice I. díl. [online]. Zahradaweb.cz. [Praha (Česká republika)]: Profi Press s.r.o. 2008 [cit. 23. února 2009]. ISSN 1214-763X.
Dostupné na World Wide Web: <http://www.zahradaweb.cz/projekt/clanek.asp?cid=5162&pid=2>.

10. POLÁK, J. Virus šarky švestky - nejškodlivější virus peckovin v České republice II. díl. [online]. Zahradaweb.cz. [Praha (Česká republika)]: Profi Press s.r.o. 2008 [cit. 23. února 2009]. ISSN 1214-763X.
Dostupné na World Wide Web: <http://www.zahradaweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=5192>.

11. POLÁK, J. Virus šarky švestky - nejškodlivější virus peckovin v České republice III. díl. [online]. Zahradaweb.cz. [Praha (Česká republika)]: Profi Press s.r.o. 2008 [cit. 23. února 2009]. ISSN 1214-763X.
Dostupné na World Wide Web: <http://www.zahradaweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=5213>.

12. VENETTE, R.C.; DAVIS, E.E.; DACOSTA, M.; HEISLER, H.; LARSON, M. Plum fruit moth, Cydia funebrana (Treitschke) [online]. Mini Risk Assessment [St. Paul (USA)]: University of Minesota 2003 [cit. 10. února 2009].
Dostupné na World Wide Web: <http://www.aphis.usda.gov/plant_health/plant_pest_info/pest_detection/downloads/pra/cfunebranapra.pdf>.

Alena Řehůřková
23. února 2009 (16:51)